Květen 2006

Spalovač mrtvol

25. května 2006 v 16:53 | Michal Jakubínský |  Film
obal
Dlouho mi trvalo než jsem si našel čas ke shlédnutí tohoto filmu o němž se často hovoří v superlativech. I já se před pár dny zařadil mezi jeho příznivce. Svoje zajisté udělalo také jméno režiséra, protože Juraj Herz nenatáčí špatná díla bez rozdílu žánru - stačí vzpomenout např. na jeho zpracování pohádky Panna a netvor.
V roce 1968 si coby předlohu ke svému dalšímu dílu vybral stejnojmenný román od Ladislava Fuchse. Děj se odehrává ve 30. létech a částečně během nacistické okupace Československa. Jeho hlavní postavou je Karel Kopfrkingl, zaměstnanec pražského krematoria. Člověk hodný, laskavý, milující svou rodinu, zcela oddaný práci. Velmi rád čte a mezi nejoblíbenější knihy řadí tu o Tibetu v níž se hovoří o smrti jako o osvobození duší od jejich pozemské cesty. Snad proto, že své povolání zařadil jako pevnou součást této vize. Pozornému divákovi se však brzy začně vkládat pocit, že zde není vše tak zcela v pořádku. Snad za vše může až přílišný klid i neustále přítomný mírný úsměv pana Kopfrkingla s nímž komentuje dění kolem, do nějž neustále vnáší témata točící se kolem umírání. Později dokáží jeho představ přívrženci nacismu obratně zneužít a stává se z něj monstrum neváhající vraždit ve jménu vyšších ideálů i své nejbližší kvůli jejich částečnému židovskému původu ze strany manželky.
Hl. role byla svěřena Rudolfu Hrušínskému, což byla velmi šťastná volba. V jeho podání se dočkáte vynikajícího ztvárnění postavy zmanipulovaného člověka s nímž si osud i dějiny zahráli krutou roli. Ještě hůře se však museli cítit jeho oběti o nichž informoval nadřízené kvůli jejich protiněmeckému smýšlení. Nebylo jich zrovna málo, což jej ovšem naprosto netrápilo. Vždyť přece osvobozoval jejich duše a posílal je do lepšího světa, odkud, jak věřil, se znovu převtělí do něčeho lepšího než dříve. Nejlépe pokud tak bude učiněno hromadně - po stovkách, po tisících. Vše se zářivým úsměvem na rtech, vstříc očekávání šťastné budoucnosti. Démon v lidské podobě.
Myslím, že poselství filmu o zneužití i získané moci je přes jeho stáří stále aktuální. Někteří lidé se nemění. Velkým plusem se stává zejména jeho černobílé provedení, dobře podtrhující depresivní atmosféru. Můžete - li, shlédněte jej.
Pokud byste měli zájem o knižní předlohu, pak ji lze zakoupit třeba na www.kosmas.cz .

Motocyklové deníky

23. května 2006 v 16:45 | Michal Jakubínský |  Film
foto
Děj koprodukčního filmu z roku 2004 zavádí diváka na počátek 50. let do Argentiny, kde se dva mladíci rozhodli podniknout cestu napříč celou Jižní Amerikou. Původně ji měli absolvovat na motocyklu jemuž přezdívali "Mocná", ale už asi po třetině trasy jim v důsledku opotřebení i stáří definitivně vypověděl službu a tak jim nezbývalo než střídat pohon na vlastní nohy s jinými pojízdnými dopravními prostředky.
Možná si řeknete, že na příběhu není nic zvláštního. Nebylo by, kdyby jedním z oněch mladíku nebyl Ernesto "Che" Guevara , který se později stal známým revolucionářem. Právě na této cestě se v důsledku shlédnutí bídy a utrpení obyčejných lidí (hlavně Indiánů v Peru) formovalo jeho budoucí přesvědčení o nutnosti nastolit pomocí revolučního ozbrojeného boje spravedlivější společnost. Ponechám stranou jeho konečný tragický osud. Své zážitky si pečlivě zanamenával a i díky nim mohla vzniknout jeho civilní podoba obyčejného kluka s pevnými zásadami a místy až nepříjemnou upřímností, snažícího se coby student medicíny pomáhat nemocným při léčbě lepry v zařízení, jež bylo zastávkou na jeho cestě do Venezuely. Na konci se oba přítelé loučí - jeden zůstává a druhý (Ernesto) se vrací zpět. Měl před sebou příslib kariéry nadějného lékaře, avšak vybral si jinou cestu. O osm let později se znovu střetávají ve věku vyzrálých mužů, každý společensky někde jinde. Ale to už je jiný příběh.
Přidržím - li se původního, pak režisér Walter Sallas natočil přijemný,vtipný a zejména věrohodně působící film s podmanivými záběry jihoamerické přírody při němž si uvědomíte, že nic není černobílé, jak se někdy možná zdá. Každý byl mladý, měl své lásky, nějaké sny čeho chce v životě chce dosáhnout. Ani "Che" nebyl jiný.

Tribal Planet vol.2

22. května 2006 v 15:42 | Michal Jakubínský |  Hudba
obal
Trance je styl hýbající dnes takřka celou scénou. Za dobu svojí existence se rozvinul do mnoha podob s nimiž se lze setkat od klasických diskoték až po klubové akce. Spoustě lidí učarovala možnost přenést se, díky jeho myšlence pracovat s ozvěnou, do stavu zasněnosti. V popovějším pojetí tomuto nahrávají ještě texty od skupin typu Verona. Existují pochopitelně směry sázející spíše na instrumentální přístup v němž slova mají pouze doplňkovou roli. Právě jim chci věnovat pozornost.
Konkrétně bude řeč o Progressive. Možná jste se někdy s ním už setkali v pojmech jako progressive house, progressive trance. Pokud ne, pak tvoří samostatný styl, mezi jehož hlavní rysy patří pomalejší tempo a důraz na bicí - nejčastěji hozené směrem k Africe. Zbytek často ustupuje stranou, což může mít někdy za následek určitou monotónnost, kdy máte dojem poslechu neustále opakující se smyčky. Ačkoliv za určitých podmínek kdy DJ dokáže uvést lidi na parketu do varu... proč ne?
V současnosti je mnoho jmen, která se zapsala do historie či ji stále tvoří. Objevila se i zde jak v podobě autorů, tak i vybraných interpretů. Mezi první patří duo Montagu & Golkonda (byla o nich řeč už dříve). Progressive je s nimi nerozlučně spojen a není proto překvapení, že se tu objevili. Kdysi jsem je moc nemusel, ale přikládám to svému tehdejšímu nepochopení. Pořád se učím. Nováčkem se stal DJ Shankara , který obohatil výběr o další jména. Porovnávat mezi sebou obě CD a určit lepší z nich, nehodlám. Jeví se mi naprosto rovnocenné, kde ve většině případů stojí za to poslechnout obsah.
P.S. Při kliknutí na tento odkaz si můžete poslechnout úryvky všech skladeb.
Seznam skladeb - CD 1:
  1. RPO vs. Logic B - Darkness
  2. UDG - Give Me Fierce (Simon & Shaker Remix)
  3. Chriss Source - Gate Twenty One
  4. David Amo vs. Julio Navas - After Invaders
  5. Mofus Dead - Hear Me Talking
  6. Riek Pier O` Neil - Own Life (Part 1)
  7. Descent - Virtual (Piece Process Remix)
  8. Eric Entrena vs. David Amo - Feel The Force
  9. Martin H - Rebels (David Lara Aftersummer Remix)
Seznam skladeb - CD 2:
  1. James Monro vs. Dickster - Wash Out (Extended Version)
  2. Ryan Halifax - Chocolate
  3. Atmos - KNS (Greed Remix)
  4. Liquid Soul - Confused
  5. Vibrasphere - Reservoir (Antix Remix)
  6. Sonic Cube - Cloud Buster (Andre Absolut Rmx)
  7. True Lies - Default
  8. Morax - At First Sight
  9. Fog - Lust
Rok vydání:
  • 2006
Vydavatel:

O vztahu k muzice

18. května 2006 v 19:20 | Michal Jakubínský |  Úvahy
Asi spousta lidí má nějaký oblíbený styl ke kterému se z nejrůznějších důvodů ráda vrací. Důvodů proč zrovna "jejich" muzika je tou nej... si najdou spoustu. Docela nedávno jsem narazil na jisté diskuzi na věčné těma sporu mezi komercí a undergroudem. Nebudu zabíhat příliš do podrobností, protože to není účelem tohoto článku. Pravděpodobně nejvýstižněji popsal celý problém jeden člověk, když napsal, že je to o pocitu.
Mohu než souhlasit. Po pravdě řečeno se nezabývám dilematy o komerci či nekomerci, když si vybárám nějakou oblíbenou písničku. Důležité pro mne je co mi dokáže nabídnout v kladném smyslu. Když nic, pak se jí dále nezabývám a s klidným srdcem ji přenechám jiným. Třeba naopak jim něco dá.
Mám - li napsat co si myslím o komerci, tak za ni považuji situaci, kdy rozhodujícím podnětem k vytvoření nějakého produktu byly v první řadě peníze a až potom kdesi daleko jsou lidé. Zpravidla nemívají dlouhého trvání a po čase upadnou díky bezobsažnosti v zapomnění. U nekomerce je pořadí opačné. Napřed lidé a až potom zisk, kde míra "trvanlivosti" bývá zpravidla delší. Otázka kde jsou nějaké platné hranice, je neurčitá. Každý si může určit sám - pokud chce. Nevadí mi, když se kdokoliv muzikou živí a bere za ni finanční odměnu. Jsou názory odsuzující tento přístup, avšak ty považuji za extrémní. S tím míra kvality nesouvisí.
O pojmu underground se bavím povětšinou nerad, protože toto slovo si dnes bere do úst kdekdo, aniž by se hlouběji zamyslel nad jeho obsahem. Pak lze slyšet či číst názory typu, jaký underground je např. hip - hop, techno, punk nebo akce typu Czechtek a podobně. Jejich autoři si pravděpodobně neuvědomují, že doba kdy tomu tak bylo, už je dávno pryč a dnes jsou více či méně součástí byznysu na nějž nejednou tak často nadávají. Výtvory bude většina rozumných lidí hodnotit podle obsahu. Pokud v nich najdou něco hlubšího (co konkrétně je individuální), jistě se rádi vrátí a otázka zda nebo kolik to stálo, nebude pro ně až tolik rozhodující. Underground býval chrakteristický něčím novým co často nebývalo ke slyšení v hlavních proudech. Něčím převratně novým. V dnešní době se již lze setkat s mnoha hudebními styly vzniklé míšením předchozích. Proto je otázka, zda má smysl se nadále zaobírat podobnými úvahami.
Neberte moje řádky jako pokus vnucovat jiným svoje pojetí, pouze nabízím vlastní náhled - bez nároku na univerzální platnost.

Bow Wave - Emigrant

10. května 2006 v 22:05 | Michal Jakubínský |  Hudba
obal
Hned na začátku své dnešní recenze otevřeně předesílám, že český hip-hop se zatím netěší mé přílišné oblibě. Ze skupin či jednotlivých interpretů, jejichž tvorba se donesla k mým uším, jsem většinou neměl dobrý pocit. Často mi přišly výtvory třeba od Supercrooo, Gipsyho, Indy & Wich a jiných jako většinou nepropracované se stále opakujícími se postupy. Muzika v podstatě jen počítačová, texty točící se skrytě či otevřeně kolem toho, jak dotyčné nikdo nemá rád, jak jim nerozumí, jak kolem je všechno samá komerce a právě jejich je to nejlepší... no, použité výrazy byly často ostřejší. Mám pocit, jakoby bez nich nemohla řada hiphoperů existovat. Přitom čeština je tak bohatý jazyk!!! Ale to je teď vedlejší.
Postrádal jsem třeba nějaké živé nástroje co podle mne mohou takřka cokoliv výrazně oživit. Plus i více muzikantnosti, projevující se vyšší kvalitou nahrávek u nichž nemáte po chvíli pocit nudy nebo točícího se kolovrátku. Nakonec mi byla fanoušky doporučena karlovarská skupina Bow Wave. Už z dřívější doby jsem o její existenci věděl, avšak to bylo víceméně vše. Došlo tedy ke změně a po poslechu debutového alba Emigrant mohu s potěšením napsat, jak jsem rád. Přítomnost živé muziky mírou vcelku vrchovatou, díky níž jsem většinu skladeb docela dobře přežil. Navíc místy celkem vtipné nápady (viz skladba Pašerácká), inspirovaná hitem Jiřího Schelingera Jahody Mražený. Co by na ni řekl, kdyby ještě žil, netuším - snad by se pobaveně zasmál. Škoda jen, že si s ní tady autoři po hudební stránce více nepohráli. Hodně mi přirostla k srdci Město v mlze společně s Bláhová, u nichž je patrná právě muzikantská vyzrálost. Hlavně hlasový projev poněkud ustoupil do pozadí, což jim prospělo.
Určitou slabinou je podle mne vysoký počet skladeb (15). Ne všechny se povedly tak, aby byly od sebe navzájem odlišné a tvořily kompaktní celek. Optimální počet bych viděl přibližně 10. Ovšem i přesto považuji album za krok správným směrem, pokud má někdy zdejší hip-hop mít šanci oslovit širší publikum. Pro podrobnější informace doporučuji povedenou stránku www.bowwave.cz.
Na závěr jsem si nechal úvahu, inspirovanou úvodní písní Proutek. Zaznívá v ní kritika současné populární scény, zmínky o zaprodanosti a podobně. Mám pocit, že členové skupiny si asi neuvědomují, že součástí jimi opovrhovaného šoubyznysu se vydáním svého alba stali i oni sami. Nabízí se proto otázka, jak na tom budou třeba za 10 let. Aby pak neskončili podobně jako ti, které dnes kritizují a neobjevil se někdo jiný, kdo bude pro změnu tepat nemilosrdně do nich. Čas ukáže.
Seznam skladeb:
  1. Proutek
  2. Pohádková
  3. Město v mlze
  4. Bláhová
  5. Dromedár
  6. Pašerácká
  7. Evilfigure
  8. Sám dodám
  9. 5.5
  10. Námořník (studio veržán)
  11. Jinotaje
  12. Wary (je to tak)
  13. Krev smát (ránu pontonem)
  14. Změna
  15. Mikrofámy
Rok vydání:
  • 2004
Vydavatel:

4TET - 2nd

5. května 2006 v 21:40 | Michal Jakubínský |  Hudba
Nedlouho po velkém úspěchu s předchozím albem, přišla tato acapellová skupina s dalšími písničkami. Opět byly vybrány reprezentanti spousty hudebních stylů od popu až po muzikály. Na pořad se tak dostala například Gottova známá Lady Carneval společně s Kornovým Robinsonem i legendárním Holubím Domem. Naše populární scéna je dostatečně bohatá, aby bylo nadále z čeho vybírat a pokud k tomu přidáte čtyři zpívající profesionály, dal se myslím kvalitní výsledek očekvávat dopředu. Nezaostává ani úprava zahraničních titulů v čele s Love of My Life od britských Queen, ani muzikálová melodie Jeanne D´Arc (Johanka z Arku), kterou hodnotím jako zatím nejpodařenější co kdy 4TET vytvořil. V jejich podání se pro mne stává skvostem, jenž jsem si mnohokrát přehrával. Sluší se proto v této souvislosti vyzdvihnout Jiřího Škorpíka, stojícího za většinou úprav. Těším se na další.
Vyskytují se hlasy poukazující na pouhé předělávání toho co složili jiní a absenci vlastních věcí. Mně osobně to zde nevadí, protože úpravy jsou natolik povedené, že se přes tyto výhrady bez problémů přenesu. Pokud se hlouběji zamyslím, říkám si: "Záleží na každém. Atˇse rozhodne sám." Ono jen předělat originál do podoby schopné oslovit kvalitou provedení ostatní, může být někdy stejně náročné, ne - li náročnější, než vytvořit originál. Jestli někdo nevěří, může si zkusit sám. Rád si poslechnu s jakým výsledkem. Třeba se dočkám příjemného překvapení a objevím nějaký talent. Remixování (hodí - li se tento výraz) má výhodu ve své neustálé otevřenosti. Co člověk, to jiný nápad.

Seznam skladeb:
  1. Lady Carneval
  2. Jeanne D´Arc
  3. Love And Marriage
  4. Love of My Life
  5. Hlava Mazaná
  6. Introduction
  7. Stranger on the Shore
  8. Robinson
  9. Tuning
  10. Holubí Dům
  11. Hlava Mazaná - Garage Mazec
  12. Robinson - HoodMix
Rok vydání:
  • 2005
Vydavatel: