Samuel P. Huntigton - Střet Civilizací

14. června 2006 v 22:05 | Michal Jakubínský |  Knihy
obal
Jméno této knihy i jejího autora se stalo velmi diskutovaným hlavně po teroristických útocích z 11. září 2001. Není se co divit, protože v ní s odstupem několika let tento americký politolog předvídal řadu událostí, které se později většinou vyplnily a dost možná ještě vyplní.
Základem s nímž pracuje, je vize světa jím rozděleného na přibližně osm hlavních skupin, charakteristických společnými znaky jak z hlediska kultury, rasy, náboženství, dějin a podobně, pro něž používá termín civilizace a vzájemných střetů mezi nimi. Vymezuje jejich základní rysy v čele s tendencí podporovat ostatní příslušníky určité civilizace a naopak ostražitý přístup vůči těm co náleží jinam. Rozvíjí dále vizi států, jež stojí na rozcestí, protože svým složením nepatří ani do jedné nebo je jejich příslušnost obtížné s jistotou určit. Používá pro ně označení rozpolcená země. Jako příklad zmiňuje Turecko, které má sice snahu přijmout prozápadní hodnoty, avšak mezi spoustou řadových obyvatel i společenských elit nenachází toto přílišné pochopení a dochází zde k posilování původních islámských tradic. Což nutně vede k nejednotnému postoji některých evropských zemí při rozhodování o jeho přijetí do EU. Mezi další rozpolcené oblasti patří Balkán, nácházející se na tzv. zlomové linii mezi civilizacemi, na nichž Huntigton předpokládá vysoké riziko civilizačních střetů s možností vojenských konfliktů. Na příkladu občanské války v bývalé Jugoslávii osvětluje jejich širší souvislosti, kdy na nedávných historických událostech poukazuje na pomoc jednotlivým válčícícm stranám podle civilizačního klíče. Ze strany Ruska šlo o Srby (pravoslavní), Islámského (převážně arabského) světa o Muslimy a v případě Chorvatů (katolíci) o země jako Německo či Francie. Pochopitelně se neomezovala jen na politickou podporu, ale i vojenskou ve formě zbraní či dobrovolníků - nerozlišuji zda legální či ilegální.
Také zdůrazňuje coby stabilizační pilíř každé civilizace její ústřední zemi, kolem níž se seskupují ostatní. Pokud je přítomna, lze jejím prostřednictvím spoustu potencionálních problémů zavčasu urovnat. V případě její absence je situace opět o něco složitější.
Další rovinou je otázka postavení civilizací mezi sebou a jejich vliv na dění ve světě. Zde pojednává o dominanci Západu v čele s USA prostřednictvím společenského řádu založeného na principech demokracie a svobody u nichž je snaha o šíření do dalších oblastí. V tom však může být kámen úrazu, protože ne všechny země pro ně mohou projevovat nadšení. Svou roli sehrává v souvislosti se propojováním světa skrze informační technologie plus vědecko-technického pokroku i faktor posilování sebevědomí každé z nich nebo přinejmenším některých skupin států - opět dle civilizační příslušnosti. Zjednodušeně řečeno když získáte moc, nebudete většinou projevovat ochotu se o ní dělit s někým koho považujete z různých důvodů za rivala. A pokud budete přesto vystaven jeho tlaku, budete mít snahu se vůči němu vymezit. Zdánlivě nedůležité Huntigtonovo doporučení o neintervenci vojenskou cestou jedné civilizace do zemí jiné civilizace s odlišným stylem života, se v souvislosti s válkou v Iráku jeví podle mne jako prorocké. Představa o šíření západních hodnot v těchto končinách pak může skončit špatně. Z čehož vytěží nejvíce různí extremisté na všech stranách, ovšem nakonec prohrají všichni. Nebezpečí střetu, uvedeného v názvu knihy, tak roste. S nedozírnými následky pokud uvážíte zapojení zbraní hromadného ničení, jichž by se mohla zmocnit nebo si je vyrobit třeba nějaká teroristická skupina.
V současné době jsme svědky ekonomického vzestupu nezápadních států jako Čína, které jistě budou v blízké budoucnosti chtít ovlivňovat světovou politiku. Jelikož mají na řadu pro nás samozřejmých zvyklostí někdy hodně odlišný náhled, ocitá se již dnes západní svět v útlumu, kdy musí čelit faktu, že již není jediným, kdo utváří celosvětové dění. Je proto na místě přehodnotit strategii s níž se lze občas setkat, spočívající na představě o univerzálnosti prozápadních myšlenek pro všechny jen proto, že my si myslíme jak je dobrá a proto ji tak musí vnímat i jiní. Tudy cesta nevede. Doporučeným autorovým řešením je posílení vědomí sounáležitosti k určité civilizaci, aby její příslušníci měli pocit, že někam patří a nebyli tak vydáni napospas jiným. Rozhodně odmítá myšlenku přijímat do země přistěhovalce, pokud nejeví snahu přijmout v základních rysech za své, zde uznávané společenské normy. V opačném případě toto dle něj povede k rozložení dané společnosti na několik vzájemně soupeřících skupin. Rovněž zdůrazňuje roli dialogu včetně ekonomického rozvoje mezi odlišnými kulturami a eliminovat tak tlaky na vzájemné soupeření na poli válečném.
Myslím, že kniha je napsána čtivou formou, jíž může dobře porozumět i laik. Proto pokud můžete, doporučuji si ji sehnat. Nudit se při ní určitě nebudete. Vydalo nakladatelství Rybka Publishers.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama