Srpen 2006

Město Bohů

23. srpna 2006 v 10:49 | Michal Jakubínský |  Film
obal
Prostředí chudinských čtvrtí nebývá zpravidla tím, kde by chtěl člověk trávit svůj volný čas. Avšak po celém světě existují lidé, pro něž je pobyt v něm součástí života. U některých vlastní vinou, jiní si jej vybrat nemohli. Pobyt v něm není žádnou procházkou růžovým sadem a nezřídka jde doslova o život. Zvláště, jste-li z rozvojového světa.
Zdánlivě idylické Rio de Janeiro má rovněž svoje stinná místa (Cidade de Deus), kam není radno moc chodit. Platí to jak dnes, tak v 60. a 70. létech v nichž se film odehrává. Už malí chlapci tu používají místo atrap pistolí skutečné funkční exempláře (nejen) ke hraní. Proto nepřekvapí, že zde kriminalita bují mírou vrchovatou a policie sem jezdí pouze když nezbytně nutně musí. Čtvrť proto žije svým vlastním životem i zákony. Také zde však žijí obyčejní lidé, snažící se přes všechny těžkosti důstojně žít, majíce své sny či přání. Třeba mladík s přezdívkou Raketa, jemuž násilí nikdy nic neříkalo. Znal dobře místní poměry. Později se shodou náhod dostal k fotoaparátu a pořizování snímků z tehdy probíhající války gangů v ghetu mu, díky jejich zveřejnění v novinách, přineslo možnost dostat se z něj pryč do podstatně bezpečnější části města. Plus také možnost stát se jejich placeným zaměstnancem.
Město Bohů je plné často brutálních scén nad nimiž nejednou budete nevěřícně kroutit hlavou. Avšak je natočeno realisticky, takže byste jej měli shlédnout s napětím až do konce. Vzniklo na základě románové předlohy, podle níž ji v roce 2002 zrežíroval Fernando Meirelles. Zejména závěrečná davová scéna v níž po sobě střílejí i desetileté děti vám zůstane nadlouho v paměti. I takový může být život. Krátký a krutý.

Mrtvý muž

13. srpna 2006 v 8:55 | Michal Jakubínský |  Film
obal
Tématikou Divokého Západu plného vzájemných soubojů mezi charakterními klaďasi, padouchy a často nepřátelskými Indiány, bývají kina i televize přeplněna. Ne vždy však bývá odrazem skutečných poměrů, která tam tehdy panovaly. I kladní hrdinové mívají své stinné stránky, stejně jako ne každý záporák je vždy zlosyn hodný zastřelení či oběšení. Leckdy se může stát, že dobro a zlo může být natolik nerozlišitelné, že rozdíl mezi nimi může být v podstatě minimální. Pak se mohou role otočit a najednou ten kdo je zlý, už jím být nemusí a obráceně.
Mrtvý muž by se dal opatrně zařadit mezi ně. Stručně řečeno je jiný. Líčí příběh mladého muže jménem William Blake (hraje ho Johnny Depp), přicházejícího nastoupit na dohodnutou práci úředníka v železárně pana Dickinsona v odlehlém městečku. Ač vážil cestu skoro přes celou zemi a má v ruce papír potvrzující jeho přijetí, není mu to nic platné, jelikož místo je již obsazeno. Utěšení nachází v náručí místní mladé a pohledné prostitutky Thel, která se bohužel stane příčinou jeho pozdějších problémů. Shodou nešťastných okolností zastřelí jejího stálého zákazníka, kterým je syn majitele podniku, kam měl nastoupit. Ten vzápětí vypíše na jeho hlavu finanční odměnu a posílá na něj trojici zabijáků.
Tak se stává William Blake psancem proti své vůli a právě tehdy začíná jeho osudové přátelství s indiánem Nobodym, žijícím odloučeně od příslušníků svéh druhu. Indián totiž věří, že on (Blake) je anglický básník jehož verše čítal coby dítě poslané do Evropy na převýchovu. Co všechno spolu zažijí až do tragického finále příběhu, působí chvílemi až komicky, chvílemi až moc opravdově. Jako v životě. Dialogy postav nejsou občas moc bohaté, ovšem co říkají bývá k věci a hlavně působí uvěřitelně. Nečekejte situace v nichž hrdina vždy zasáhne svůj cíl a jeho protivníci ne. Nosným tématem je myšlenkové rozpoložení pronásledovaného a přehodnocení jeho stávajících životních hodnot. Střelba zde plní pouze doplňkovou roli. Zajímavým nápadem bylo černobílé provedení filmu, dodávajícím mu na depresivnosti plus hudební doprovod Neila Younga.
Věřím, že nějak takto mohl život na Divokém Západě kdysi vypadat. Nikdo není bez chyb a všichni bez rozdílu míváme charakterové vady či smůlu. Proto mám tenhle film tolik rád. Bez zbytečného přehánení líčí život takový, jaký je nebo by mohl být. Ostatně režiséra Jima Jarmushe, který jej v roce 1995 natočil, považuji za dostatečnou záruku kvalitní podívané.

Kostka

8. srpna 2006 v 21:04 | Michal Jakubínský |  Film
Horor s motivy sci-fi mám rád, ačkoliv v záplavě současné nabídky na trhu je těžké najít nějaký skutečně zajímavý. Mezi takové řadím Kostku, natočenou kanadským režisérem Vincenzem Natalim, podílejícím se také na scénáři s nímž mu pomohla dvojice Andre Bijelic a Graeme Manson.
Společně s šesticí lidí různých profesí, záměrně vybraných, se ocitáme v bludišti složeném z místností ve tvaru kostky. Každá její stěna má otvor, díky němuž lze vstoupit do dalších místností. Ne všude však je takový vstup bez rizika, protože některé obsahují smrtelně nebezpečné pasti. Jejich spouštěcí mechanismus bývá občas až ďábelsky rafinovaný a budete si klást společně s hlavními hrdiny otázku kdo a proč jej postavil. Nejpravděpodobnější verzí zůstává experiment a pozorování. Tato otázka však zůstává ponechána bez odpovědi. V průběhu času s přibývajícími oběťmi převládne touha dostat se odsud, kterou jsou někteří z účastníku schopni nadřadit nade vše - včetně obětování ostatních. Rozehrává se hra na život a na smrt, kde postupně dochází v důsledku psychické zátěže k lámání charakterů. Zdánlivě bezvýznamní se najednou stávají důležitými a naopak.
Podle mého je tento film z roku 1997 výbornou ukázkou propracovaného scénáře operujícím s motivem lidské touhy po přežití v neznámém nebezpečném prostoru a zdánlivě obyčejného strachu. Krvavé efekty jsou střídmé, nepřekračující mez nezbytnou k udržení atmosféry napětí, spočívající v rozehraných mezilidských vztazích. Snad proto se dočkal (zatím) dvou dalších pokračování - Kostky 2, rozvíjející dále motivy uvěznění a touhy ven, společně s Kostkou 0, vracející diváky na začátek k důvodům postavení onoho bludiště.