Únor 2007

Lola běží o život

27. února 2007 v 22:54 | Michal Jakubínský |  Film
obal
Lola (Franka Potente)je mladá žena, snažící se zachránit svého přítele Manniho (Moritz Bleibtreu) co díky svojí nerozvážnosti přišel v metru o velký obnos peněz, které převážel pro jistého překupníka. Povahou je spíše smolař, nicméně pravidla podsvětí jsou nemilosrdná, takže mu hrozí fyzická likvidace. Chce - li zůstat naživu, musí během 20 minut, chybějícíh do předávky, jeden ze dvou někde tu sumu peněz sehnat. Co teď? Lola se rozhodne vzít zodpovědnost na sebe a pokusit se v ulicích Berlína najít východisko.
Ve třech samostatných příbězích rozvíjí německý režisér Tom Tykwer možné varianty následných událostí. Všechny mají jedno společné. Díky nim si uvědomíte, jak moc o životě člověka rozhodují zdánlivé maličkosti. A to nejen hlavních aktérů, ale celkově vlastně nás všech. Stačí jedno zvolené slovo, jedna reakce, jedno ohlédnutí jinam a vše dostává rázem jiný směr. Můžete být boháči, stejně jako chuďasové. Cokoliv. Nebo vám najednou může jít i o život. Nikdy nevíte co vás potká. Lze se jen domnívat.
Vybavila se mi vzpomínka na jistou pohádku v níž se přelo štěstí s rozumem, kdo z nich je víc. Nakonec vyhrálo to první. I když na první dojem by kdekdo hádal rozum. Jenže racionálno ne každému ve vašem okolí je příjemné a stejně nakonec bez trochy štěstí nedosáhnete cíle. Tady rozhodně. Zlomek sekundy je někdy zatraceně moc, občas jako celá věčnost. Rozhodnout se jinak je vaše volba.

Andromeda - Sensations

18. února 2007 v 14:15 | Michal Jakubínský |  Hudba
obal
Pokud napíšu slovo trance, většina mladších ročníků bude zhruba vědět o co jde. Jako v každém stylu i zde existuje mnoho směrů, kam se ubíral jeho vývoj. Jedním z nich je i progressive trance, vyznačující se spíše pomalejším tempem s důrazem na propracovanost. Jinými slovy tvůrci zastávají myšlenku, že rychlost není tím nejdůležitějším pro případný úspěch.
Jedním z mnoha je i projekt Andromeda za nímž stojí Anders Nilsson ze Švédska a Nikos Kostoglou z Řecka. Oba již mají s hudební tvorbou dost zkušeností, které promítli do svého druhého společného alba. Jeho název Sensations může připadat jako projev lehce přehnaného sebevědomí, ovšem po poslechu první stejnojnenné skladby už tomu tak nemusí být. Vedle propracované složky bicích, obsahuje krásné syntezátorové plochy, vzájemně navrstvené na mnoho způsobů, proložené vokálem. Soukromě ji hodnotím jako nejpodařenější. Jejich pokračováním (mohu-li je tak nazvat) pak jsou Twisted Sister a Mind Bender, volně rozvíjejích původní motivy. Jsou přesně těmi u nichž zavřete oči a oddáte se snění ať už doma nebo na tanečním parketu někde v sále či na párty pod širým letným nebem plným hvězd - mezi nimiž zahlédnete třeba souhvězdí Andromedy:-) Ale možná si z nabídky vyberete nějakou jinou věcičku než zde vyjmenované. Až na několik výjímek jejich tempo kolísá mezi rozumnými 132 - 139 bpm a pokud by přesto nedostačovalo, lze je pomocí patřičného technického vybavení zrychlit na požadovanou hranici, aniž by ztratily na působivosti.
Dlouho jsem znal pouze jméno tohoto dua a nikoliv co skládají. Po poslechu jejich alba si uvědomuji jaká to byla chyba. V dnešním, skoro bezbřehém, množství nejrůznější trance muziky, nabízejí nadprůměrnou kvalitu, která není ke slyšení každý den.
Seznam skladeb:
  1. Sensations
  2. Bling Blings
  3. Twisted Sister
  4. The Dreamer
  5. Second System
  6. Mind Gender
  7. La Machina
  8. Coketail
  9. Zen Meditaion
  10. Atmonizer (Natural Flow Remix)
Rok vydání:
  • 2005
Vydavatel:

Telefonní budka

18. února 2007 v 8:36 | Michal Jakubínský |  Film
obal
Zatím jsem neviděl moc filmů, odehrávajících se na malém prostoru po celou svou dobu. Jedním z mála je právě tento a musím dopředu poznamenat, že je výborný. Před pár dny u nás běžel v televizi, takže jsem využil této příležitosti, abych jej přiblížil ostatním co ho dosud neznají.
Telefonní budka je kriminálka odehrávající se v současném New Yorku, pracující s klasickým motivem hry na kočku a myš. Oběť v tomto řípadě představuje mladý novinář Stu Shepard (Colin Farrell), jehž soukromý i profesní život je vším jiným než kladným vzorem. Předstírá okolí domnělé styky s kdekým z byznysu a doma zase své ženě Kelly, že je hodným manželem pro nějž je ona tou pravou. Ve skutečnosti má milenku Pam, co o jeho zadanosti neví. Právě v momentě, kdy jí chce z budky volat, mu kdosi nechá doručit přímo do ní pizzu. Odmítne. Pak zazvoní telefon, který zvedne. Pokud by věděl co bude následovat, nikdy by to neudělal. Ale stalo se a v ten moment už jej má na mušce ostřelovač, mající představu o napravování podobných typů jako Stu. Pokud zavěsí, zemře. Přichází první mrtvý, přijíždí policie, novináři, televize. Show začíná.
Neznámý si s ním "pohrává" skutečně pěkně - v tomto směru má již zkušenosti, protože není jeho první obětí. Jejich vzájemný dialog je plný neotřelých situací a z nich plynoucích následků. Pravděpodobně nejeden z diváků se dokáže vcítit do pocitů člověka co ví, že je terč, ale neví kde je jeho střelec. Všude kolem spousta domů s okny... nepřítel může být v kterémkoliv z nich schovaný za záclonou nebo žaluzií. Nejhorší pak je ta bezmoc. Ač nerad, přistupuje Stu nakonec na podivnou střelcovu hru během níž musí do světa skrze sdělovací prostředky, své ženě i milence sdělit co je vlastně zač. Jakou je nulou, hrající si na něco jiného než čím doopravdy je. Dostává lekci na níž do konce svého života nezapomene co ho přinutí změnit svůj život d základu. Ostatně s namířenou hlavní kdesi vysoko nad vámi, by spousta lidí udělala pro svou záchranu ledacos. V opačném případě by následovala smrt. Naštěstí hlavní hrdina patří mezi ty chytřejší.
Milujte-li napětí do samého konce, neměli byste s výběrem váhat. Předpokládám, že budete uspokojeni na maximum. Já osobně byl. Jen mám výhradu k závěrečné scénce, kdy už je po všem. Přijde mi trochu nelogická a pokud by zde nebyla, nic by se nestalo. Bez toho však vyzdvihnu režiséra Joel Schumachera. Gratuluji.

Pražská pětka

15. února 2007 v 20:43 | Michal Jakubínský |  Film
Filmy složené z několika povídek se u nás těší vcelku velké oblibě - mimjiné i kvůli často humornému obsahu. Stačí vzpomenout např. na Knoflíkáře. Před listopadem 1989 však vznikl ještě jeden, který si zaslouží pozornost. A to Pražská pětka od Tomáše Vorla. Spojovacím článkem všech pěti příběhů je před každou z nich projev Milana Steindlera coby jakéhosi kulturního referenta, jež postupně podléhá vypitému alkoholu. Kdysi takoví rozhodovali o bytí či nebytí kdejakého uměleckého počinu a jejich NE znamenalo často stop na velmi dlouhou dobu. Ačkoliv se dnes, stejně jako tehdy, řada diváků nad Steindlerovým pojetím zasměje, těm, kterých se to tehdy osobně týkalo do smíchu asi moc nebylo.
Ale nechám historii být a přejdu raději k věci. Pětka tvoří soubor různých žánrů od grotesky (Směr Karlštejn) přes balet s tancem (Barvy) až po budovatelsko-historickou Na brigádě. Pravděpodobně právě u první jmenované byl položen základ pozdějšího celovečerního Vorlova filmu Skřítek, který slavil v kinech úspěch. Vyjma vyloženě umělecky pojatých příběhů jako už zmíněné Barvy se často potkáte s herci divadla Sklep, excelujícími v poslední brigádní povídce v níž je zachyceno nadšení mladých svazáků vyrážejících v 50. letech pomáhat na venkov se sklizní, jemuž ostře kontrastuje setkání se světem mladého trampa (Tomáš Hanák), považovaném měřítky tehdejších společenských hodnot za symbol zahálky. Nicméně je podáno tak, aby divák pochopil, že vše musí brát s nadsázkou a optimistický konec je podmínkou.
Myslím, že tento film není jen odrazem doby v níž vznikal, ale celkově nabízí pohled v němž lze i dnes najít mnoho poučného o mezilidských vztazích.

Various - Beach Angel

8. února 2007 v 18:24 | Michal Jakubínský |  Hudba
obal
Nějakou dobu jsem váhal zda svůj dnešní hudební příspěvek mám zařadit sem nebo na svůj www.discofil.blog.cz. Nakonec dostal přednost zde, protože až tak diskotékový tento výběr není. Většinou jsou na něm pohodové věci, věrné svému názvu i když občas nějaký čistě taneční kousek lze najít.
Obecně vzato budou cílovu skupinou ti z vás, kdo po náročném dni mají chuť odpočinout si a starosti hodit za hlavu. Prostředkem by mohla být třeba tato kompilace, obsahující přes 30 skladeb. Jejím autorem je Mark Doyle, který patří nejen v této oblasti za pojem. Kdysi byl stálým členem vydavatelství Hed Kandi, ovšem po odchodu se rozhodl jít vlastní cestou. Založil vlastní label Fierce Angels, což byla podle mého názoru velmi šťastná volba. Z doposud vydaných výběrů nastínil několik směrů, kam se hodlá v taneční muzice ubírat. Podle nich soudím, že se do budoucna budou lze dočkat mnoha povedených - možná povedenějších než tato. Má vlastní zkušenost hovoří jednoznačně v jejich prospěch.
Seznamem skladeb vás dnes nebudu zatěžovat, protože by byl hodně dlouhý a řada jmen by vám právděodobně mnoho neřekla. Pokud by vás přesto zajímaly, lze je nalézt na internetové stránce vydavatele, kteru přidávám u základních informací v závěru.
Rok vydání:
  • 2006
Vydavatel: