Pražská pětka

15. února 2007 v 20:43 | Michal Jakubínský |  Film
Filmy složené z několika povídek se u nás těší vcelku velké oblibě - mimjiné i kvůli často humornému obsahu. Stačí vzpomenout např. na Knoflíkáře. Před listopadem 1989 však vznikl ještě jeden, který si zaslouží pozornost. A to Pražská pětka od Tomáše Vorla. Spojovacím článkem všech pěti příběhů je před každou z nich projev Milana Steindlera coby jakéhosi kulturního referenta, jež postupně podléhá vypitému alkoholu. Kdysi takoví rozhodovali o bytí či nebytí kdejakého uměleckého počinu a jejich NE znamenalo často stop na velmi dlouhou dobu. Ačkoliv se dnes, stejně jako tehdy, řada diváků nad Steindlerovým pojetím zasměje, těm, kterých se to tehdy osobně týkalo do smíchu asi moc nebylo.
Ale nechám historii být a přejdu raději k věci. Pětka tvoří soubor různých žánrů od grotesky (Směr Karlštejn) přes balet s tancem (Barvy) až po budovatelsko-historickou Na brigádě. Pravděpodobně právě u první jmenované byl položen základ pozdějšího celovečerního Vorlova filmu Skřítek, který slavil v kinech úspěch. Vyjma vyloženě umělecky pojatých příběhů jako už zmíněné Barvy se často potkáte s herci divadla Sklep, excelujícími v poslední brigádní povídce v níž je zachyceno nadšení mladých svazáků vyrážejících v 50. letech pomáhat na venkov se sklizní, jemuž ostře kontrastuje setkání se světem mladého trampa (Tomáš Hanák), považovaném měřítky tehdejších společenských hodnot za symbol zahálky. Nicméně je podáno tak, aby divák pochopil, že vše musí brát s nadsázkou a optimistický konec je podmínkou.
Myslím, že tento film není jen odrazem doby v níž vznikal, ale celkově nabízí pohled v němž lze i dnes najít mnoho poučného o mezilidských vztazích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama