Životy těch druhých (Das Leben der Anderen)

10. června 2007 v 13:03 | Michal Jakubínský |  Film
obal
Téma pronásledování představitelů opozičních názorů vůči režimem oficiálně prezentovaným patří zvláště v zemích bývalého sovětského bloku k aktuálním. Jinak tomu nebylo ani v někdejší Německé demokratické republice (NDR), kde se v polovině 80. let odehrává náš příběh.
Tehdy nad dodržováním stanov socialismu vedle strany bděla také skoro všemocná tajná policie Stasi, mající rozdělený svůj svět na dvě části - na důvěryhodné, jimž lze za jejich loajalitu poskytovat různé materiální či jiné výhody a pak na nedůvěryhodné, kterým věřit nelze a je nutno je sledovat všemi dostupnými prostředky zda se nechystají narušit bezpečnost státu, případně je zavřít do vězení či zakázat výkon určitých povolání.
Vše začne zdánlivě nevině, když pracovník Stasi kpt. Wiesler dostane za úkol odposlouchávat předního prorežimního dramatika George Dreymana a jeho přítekyni, herečku Christu-Marii Sielandovou. Společně s ostatními spolupracovníky tak mají ze svého stanoviště na půdě možnost nahlížet do bezprostředního soukromí a vést záznamy o všem co se pod nimi v bytě šustne. Během něj si postupně Wiesler uvědomuje absurdnost svého počínání a začne se více zajímat o svěřený "objekt" ve snaze pochopit více způsob jeho uvažování, protože ani... není zcela oddán ideálům socialismu. Nežije ve vzduchoprázdnu jelikož řada jeho přátel z uměleckých kruhů má za sebou nepříjemné zkušenosti s režimem. Proto v něm postupem času uzraje rozhodnutí propašovat na Západ otevřenou zpověď o určitých věcech zde, které by za normálních okolností nemohl. Pochopitelně pod pseudonymem. Netuší, že má nedaleko sebe spojence, jež záměrně falšuje záznamy tak, aby nevzniklo podezření, že cosi chystá. Nicméně tato idyla tiché spolupráce nemůže trvat věčně a i Wieslerovy nadřízení si začnou klást otázku proč tato operace neběží jak by měla. Tedy nalezení kompromitujích důkazů a nalezení záminky k dalším čistkám v kultuře.
Životy těch druhých nejsou o hrdinech kosících své protivníky neohroženě po desítkách za občasného popření zákonů všeho. Vypovídají o těch méně nápadných co však byli kolikrát neméně odvážní, protože z titulu svého postavení riskovali minimálně stejně jako ti někde na frontě během obou světových válek. Naopak hrdina tohoto příběhu to měl těžší, protože se musel spoléhat téměř ve všem pouze na sebe. S pomocí okolí počítat nemohl. Každopádně za vším kolem nás jsou jen lidé, kteří mohou svým individuálním přispěním pomoci ke změnám. Čím více takových, tím větší bude celkový dopad, přičemž nezáleží nezbytně na druhu těchto změn. Platí v obecném měřítku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zbynek_s zbynek_s | 12. srpna 2007 v 9:40 | Reagovat

Vůbec není pravda, že..."Vypovídají o těch méně nápadných co však byli kolikrát neméně odvážní, protože z titulu svého postavení riskovali minimálně stejně jako ti někde na frontě během obou světových válek." Ve válce i v odboji se totiž skutečně krvácí, zatímco zde se jen šmíruje a hrozí poslání ven z kariéry. Také dokonce našim domácím justičním vrahům, a to i národních hrdinů¨jako byl gen. Heliodor Pika či Milada Horáková se nestalo vůbec nic. Film o kterém píšem, byl svým způsobem dobrý,  protože ojedinělý, ale byl také propagátorským výmětem. Končí jako úplná pedagogická selanka,oceněním "dobrého člověka" ze STASI.Podle mne jen udělal něco co byla jeho povinost a vlastně nic se mu nestalo. To si laskavě uvědomte!

2 Michal Jakubínský Michal Jakubínský | 17. srpna 2007 v 23:14 | Reagovat

Dobrý den!

Co je pravda a co ne, je vždy dost subjektivní záležitost.Já zde nebudu rozebírat otázky potrestáni či nepotrestání tuzemských justičních vrahů, protože o tom film nebyl. S těmito problémy se budete muset obrátit na někoho jiného. Já je nevyřeším. To asi chápete.

Myslím, že ve své době každý kdo se postavil proti režimu riskoval postih. Zvláště ti co měli bdít nad dodržováním pravidel by jistě býli exemplárně trestáni.Taky berte v potaz dobu do níž byl snímek zasazen - nebyla to 50. léta, ale už o 30 let později, kdy metody nátlaku byly spíše v oblasti oněch vámi zmíněných výhrůžek. Což ovšem dle mého nijak nesnižuje jejich nebezpečnost. Smrt na šibenici nemusí být vždy tím nejhorším. Někdy je větším trestem ponechat někoho naživu a všelijak mu znepříjemňovat život.

MIMOCHODEM: Myslíte, že odposlechy nemohou být nebezpečné? Nevěřte tomu. Získané informace o dotyčném se dají v případě zveřejnění výborně využít třeba k jeho diskreditaci v očích veřejnosti. Zvláště pokud jde o někoho velmi známého.

Zpět k filmu.Rozhodně nebyla povinnost hlavního hrdiny pomáhat někomu, kdo pro něj byl do jisté doby nepřítelem. Udělal to proto, že chtěl.

Pokud se vám na onom filmu něco nelíbilo, můžete sám natočit nějaký jiný, lepší - případně k němu napsat scénář. Rád se na něj podívám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama