Angel

19. srpna 2007 v 11:39 | Michal Jakubínský |  Film
V tomto filmu, natočeném podle románové předlohy Elizabeth Taylorové, se divák ocitá na přelomu 19. a 20. století v prostředí viktoriánské Anglie, kdy má možnost sledovat životní příběh mladé dívky Angel Deverellové, toužící po tom stát se spisovatelkou. Pochází z venkova, plná mladické naivity a mírné prostořekosti, poplatné jejímu věku. Což ovšem vyvažuje ctižádostivostí. Její snaha nakonec úspěšně vyvrcholí vydáním prvního románu spadajícího do kategorie tzv. červené knihovny. Rázem je slavná, bohatá a úspěšná. Kupuje velký dům nazvaný Paradise (Ráj), poznává mladého malíře Esmeho do nějž se zamiluje. Zdá se, že jejímu životu balancujícího v jejích představách na pomezí reality a snění, nestojí nic zlého v cestě.
Bohužel není to pravda. Přichází 1. světová válka a její nyní už manžel Esme odchází v důsledku mobilizace na frontu. Podobně jsou na tom i další, včetně jejího služebnictva, takže i Angel je nakonec nucena přijmout tuto skutečnost jako fakt. Bohužel se s ní vyrovnává po svém v podobě zaujmutí pacifistického postoje i ve své literární činnosti. Za což nesklízí od veřejnosti příliš sympatií. Navíc po návratu Esmeho v důsledku zranění s trvalými následky i prožitých událostí u něj dochází k zatrpklosti. Čemuž Angel jen stěží porozumí a nadále u ní vítězí její snové vize o štěstí, které tak popisovala ve svých dřívějších románech. Její vzestup na výsluní později definitivně končí. Zůstává nakonec sama, opuštěná a pozapomenutá. Nepochopila, že doba se změnila.
Mám - li zmínit lehce něco o hercích, pak určitě hl. představitelku Romolu Garai v jejímž podání je Angel přesvědčivá ve všech obdobích svého života - ať již jako dívenka či později ve zralejším věku, mající ve tváři vepsané zklamání. Rovněž tak Sam Neill - coby její nakladatel v sobě nese určitý protipól své klientky. Klid, vyrovnanost a rozhodnost. Pouze v několika málo momentech ho na začátku dokáže rozhodit půvab Angel a jen nerad si asi ve skrytu duše připouští, že se mu líbí.
Nedílnou součástí filmů, bývá jak osoba režiséra, tak autora hudby. V prvním případě je jím Francois Ozon a ve druhém Phillip Rombi. Vyzdvihovat někoho z nich vůči jinému by byla hloupost. Oba se výraznou měrou zasloužili o výsledný kladný dojem z celého snímku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jonah Jonah | E-mail | Web | 6. března 2012 v 14:33 | Reagovat

Moc hezký článek =).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama