Září 2007

Various: Sambass (Brazilian style drum´n´bass)

30. září 2007 v 14:07 | Michal Jakubínský |  Hudba
Nedávná návštěva jistého hudebního podniku, kde hráli písničku z této kompilace, mne přiměla o ní napsat. Není sice už nejnovější, ale obsah zůstává stále aktuální. V dnešní době hodně populární latino patří mezi styly, které jsou v hudebním byznysu stále používány - snad kvůli své příchuti exotických dálek plném slunce a pohody. Kdo by nezatoužil alespoň na chvíli vyměnit zdejší pozdně podzimní nečas za pobyt na pláži pěkně v teple?
Myslím, že CD mu může na chvíli dopřát tuto iluzi - ač nejde o vyložené latino, jak si ho asi většina představuje. Jak napovídá podtitulek v názvu, představuje syntézu mezi ním a drum´n´bassem, což je pro nezasvědcené docela našlapaná klubová muzika s dominancí nepravidelně poskládaných bicích. Místy docela divočina, místy naopak pohlazení po duši. I tady tomu není jinak.
Jména zpěváků či zpěvaček jako Fernanda Porto, Patricia Marx nebo Max de Castro dodávají všemu potřebny lidský rozměr, co dává slušnou šanci oslovit širší masy. Nedělám si iluze, že tahle muzika bude kdy plnit titulní stránky hudebních periodik nebo obsazovat přední místa hitparád. Což určitě neznamená, že je špatná. Spíš naopak by svou kvalitou strčila leckdy do kapsy kdejakou současnou hvězdičku. Na druhou stranu ji její nemasová popularita podle mne paradoxně chrání před tlakem peněz a postupnému úpadku. Tak jako se to kdysi stalo třeba discu.
Ale to už poněkud odbíhám od tématu. Stručně řečeno - lidé nepodléhající masové produkci i vkusu by si zde mohli najít něco zajímavého.
Seznam skladeb:
  1. Fernanda Porto - Sambassim
  2. Drumagick - Easy Boom
  3. Max de Castro - Pra Voce Lembrar (DJ Patife remix)
  4. Zuco 103 - Humana (London Elektricity remix)
  5. Drumagick feat. Max De Castro - Funquiada
  6. Funk Como Le Guesta - Meu Guarda Chuva (Cosmonautics remix)
  7. Landslide - Drum+Bossa
  8. Technozoide feat. Rosy Aragao - Esfera (Cosmonaitucs remix)
  9. XRS Land feat. Caio Bernardes and Fernanda Porto - Caio Na Gandaia
  10. Makako - Na Favela
  11. Patricia Marx - Demais Pra Esquecer (Mad Zoo D+B Session)
  12. Fernanda Porto - So Tinha De Ser Com Voce
  13. High Contrast - Exposé
Rok vydání:
  • 2003
Vydavatel:

Milan Lieskovský - Progress Your Mind 1-6

18. září 2007 v 23:58 | Michal Jakubínský |  Hudba
obal
Jméno tohoto slovenského DJe, mixujícího převážně trance, mi nějakou dobu není neznámé a už jednou jsem tu o něm psal v souvislosti se sérií mixů Progress Your Mind, která se zatím dočkala šesti dílů, zahrnujících období let 2005 - 2007.
Jak již vyplývá z názvu, jedná se převážně o progresivní směry v daném žánru, ačkoliv ne vždy se ho Milan striktně drží. Což beru jako plus, protože díky tomu dochází zařazením i lehce odlišného materiálu k oživení jednotlivých mixů. Někdy působí docela příjemně překvapivě, jako např. v prvním dílu přítomnost spíše klubově disco naladěných autorů jako Stonebridge nebo Shapeshifters co se zde potkávají s klasickými trance reprezentanty typu Paul van Dyk či Paul Oakenfold.
V dalších dílech už dochází k ortodoxnějšímu přístupu, kdy naplno vyzní pojmenování progressive. Platí to zejména o Session no. 4 v níž od začátku není pochyb, že půjde o hutnější mix. Chvíli mi trvalo než jsem si na jeho počáteční syrovost zvykl, ale později už jsem se rád zaposlouchal. Někdy je potřeba dostat se do nálady podobnou té, jakou měl tvůrce. Teprve pak člověk dokáže pochopit myšlenku ma užít si plně výsledek jeho snažení.
Obecně lze vysledovat dva přístupy. Zatímco první tři díly se nesou ve znamení menšího počtu skladeb, kdy je jim ponecháván dost značný časový prostor v celkovém vyznění, ve zbylých třech je už naopak počet zvýšený a vybrány dle fantazie nejzajímavější pasáže. Neříkám, že nepůsobí někdy zajímavě, ale občas je to škoda, protože některé věci by si zasloužily delší dobu trvání, aby výsledný dojem byl co nejlepší - v duchu přísloví: "Někdy méně, znamená více." Rovněž zvýšená přítomnost reklamních upoutávek sehrává svou negativní roli. Nicméně tato věc už je součástí obchodu a jde do značné míry mimo autorovu působnost. Zkrátka určeno k promo účelům. Každopádně každý díl je svým způsobem odlišný od ostatních, takže ať si poslechnete kterýkoliv z nich, najdete v něm dost zajímavých nápadů. Včetně vlastních skladeb Milana Lieskovského, případně jeho spolupráce s jinými lidmi. Nabídka je dost pestrá nejen pro příznivce klubové taneční muziky, ale má dostatek ambicí k oslovení zatím stojících stranou.
Občas lze slyšet názory o stagnaci klubové scény. Nebudu tady spekulovat o míře jejich objektivity a poukážu spíše na fakt, že leckdy chybí štěstí nutné k prosazení v širším měřítku. Na každého se nedostane a najdou se i tací pro něž není popularita příliš důležitá. Stojí někde v ústraní a soustředí se zejména na hraní. Být slavný je sice občas příjemné, ovšem ve finále jde o prchavou záležitost. Proto si vážím všech, kdo se snaží hrát i když zrovna nejsou na titulních stránkách časopisů apod. Nikde není napsáno, že tam jednou nemohou být. Každý jednou začínal. Často právě "dole" najdete spoustu inspirativního. Třeba jako zde. Stačí jen pozorně se dívat a naslouchat. Další informace jsou dostupné na www.milanlieskovsky.com

Eric Laurent - Dynastie Bushů

1. září 2007 v 23:17 | Michal Jakubínský |  Knihy
obal' width=
Už název knihy dostatečně napovídá o čem bude řeč. Zmapovat poměry z nichž vzešel současný americký prezident jsou neméně zajímavé než jím vedené tažení proti terorismu. Pokud jde o jeho otce George, lze v souvislosti s terorismem už tehdy pozorovat náznaky provázanosti s potencionálními nepřáteli jakými byli Saddám Husajn či Usáma bin Ládin. Přesněji lidí z arabského světa, kteří s nimi měli často uzké kontakty, pramenící mimojiné z příbuzenské nebo politické spřízněnosti.
Těžištěm se tu stává válka v Iráku, jíž George W. Bush vstoupil na mezinárodní scénu s razancí těžce obrněného vozu. Mnoho let před Husajnovo invazí do Kuvajtu v roce 1990 se na scéně vyskytují jména jako Donald Rumsfeld, který tehdy coby ministr stál společně s americkou vládou na straně svého pozdějšího protivníka. Byla mu poskytována všemožná nejen finanční podpora jen aby byla eliminován tehdy USA nenakloněný Írán v němž čerstvě zvítězila islámská revoluce. A že se nejednalo o malé částky asi není třeba poznamenávat. Stejně jako co dělal Saddám s dodávkami různých chemických komponentů údajně mířících na pomoc v zemedělství. Nikdo se o tyto věci nezajímal, stejně jako o myšlenkové pochody hlavně zahraničních bojovníků v Afgánistánu během jeho sovětské okupace. Filozofie "Nepřítel mého nepřítele je můj přítel" zdaleka nemusí platit - zejména poté co zmizí společná hrozba.
Kdy člověk čte události v pozadí jež předcházely pozdější druhé válce v Zálivu, tak z nich poněkud mrazí. Vytvořený obraz nepovažuji za nějaký projev laciného antiamerikanismu (na to je čerpáno až z příliš mnoha zdrojů informací), ale naopak za ukázku manupulace s lidmi ve jménu obrany či prosazení společenských ideálů jakým je např. demokracie. Kde nejednou funguje jako zástěrka. Nemá cenu si nalhávat, že peníze nehýbou světem bez rozdílu typu režimu.
Eric Laurent dopsal svou knihu někdy na přelomu let 2002/2003, takže nepojednává o událostech pozdějších. Nicméně je znepokojivým popisem situace v níž je velmocí veden pokus implantovat z nejrůznějších pohnutek její vize o žádoucím společenském uspořádání do prostředí, které je postaveno na naprosto odlišných hodnotách

Guru - Jazzmatazz volume 1

1. září 2007 v 22:55 | Michal Jakubínský |  Hudba
obal
Najde-li se nějaký umělec schopný pospojovat vkusně mezi sebou více stylů do smysluplného celku, bývá výsledek zajímavý. V případě fůze jazzu a hip hopu rozhodně.
Jméno Keith Elam, patřící člověkovi vystupujícímu pod přezdívkou Guru, lze právem vyzdvihnout. Na hudební scéně debutoval v roce 1988, obklopen jazzem, jemuž fandil jak jeho otec, tak dědeček. Podobně jako mnoho černochů na předměstích amerických měst i jeho neminula tehdy naplno propukající hip hopová vlna. Pomyslná stylová srážka proto dala za vznik pozdější sérii kompilací Jazzmataz. První vznikla v roce 1993 a Keith si na ní přizval několik hostů jak z USA tak ze zahraničí - zmíním např. už tehdy známého francouzského rapera MC Solaar. Ostatní mimojiné pocházeli ze staré jazzové školy a jednalo se taktéž o špičky svého oboru - hráči na saxofony, trubky, kytary či piana, skládající po mnoho let. Za těchto podmínek nemohl výsledek dopadnout špatně, což je dle mého názoru na výběru patrné i po tolika letech.
Podobných projektů není nikdy dost, jelikož ukazují kam až lze posunout hranice pokud se dají lidi dohromady a odhodí nejrůznější předsudky. Existuje i mezi fandy jazzu určitě dost těch co by o hip hop nezavadili ani omylem, protože ho podle nich (myšleno jazz) jenom kazí. Myslím, že je to extrémní pohled, pramenící z generačního rozdílu a v konečném důsledku jenom na překážku. V dnešní době je míšení stylů celkem běžnou záležitostí posouvající muziku stále kamsi vpřed. Jestli to byl začátek čehosi širšího nebo se jednalo jen o určitý výstřelek, rozhodne až budoucnost. Vzhledem k momentálně čtvrtému dílu Jazzmatazz bych sázel na první možnost.
Seznam skladeb:
  1. Introduction
  2. Loungin´
  3. When You´re Near
  4. Transit Ride
  5. No Time To Play
  6. Down The Backstreets
  7. Respectful Dedications
  8. Take A Look (At Yourself)
  9. Trust Me
  10. Slicker Than Most
  11. Le Bien, Le Mal
  12. Sights In The City
Rok vydání:
  • 1993
Vydavatel: