Říjen 2007

Josh Wink - Higher State of Consciousness

21. října 2007 v 19:49 | Michal Jakubínský |  Hudba
obal
Jméno tohoto amerického DJe a skladatele patří na klubové scéně mezi stálice, takže nemůže být na závadu poohlédnout se zpět do doby, kdy tomu tak ještě nebylo. Psal se rok 1995, když vypustil do světa onu skladbu, která mu zajistila nehynoucí slávu.
Chcete-li bližší stylové vymezení, moc vám nepomůřu, protože je tam toho spoustu. Od acidu až po breakbeat. Jediným společnám jmenovatelem je elektronika, jejímž výsledkem je dost výbušná směs. Nevím na co autor při jejím skládání myslel - připadá mi jako by nápad přišel ve stavu pokročilé konzumace alkoholu nebo jiných látek. Každopádně se mu podařilo najít správný recept na hit, spočívající možná právě ve stylové neuchopitelnosti. Ve stavu vyššího vědomí, jak zní překlad názvu.
Na CD nemohla pochopitelně chybět původní verze pod číslem 5, doplněná o 4 remixy novějšího data. Každý se s originálem vypořádal po svém, takže zbývá na posluchačích, aby si vyhodnotili nakolik zdařile či nikoliv.
Seznam skladeb:
  1. Dirty South & TV Rock Radio Edit
  2. Dirty Sout & TV Rock Club Mix
  3. Marco V Remix
  4. Barratt + Falconi Remix
  5. Original Tweekin Acid Funk Mix (Enhanced Video X Rated Version)
Rok vydání:
  • 2007
Vydavatel:

Gympl

19. října 2007 v 19:06 | Michal Jakubínský |  Film
obal
Zde na blogu už jednou zaznělo jméno Tomáš Vorel. Režisér, jehož jméno je spojováno s tituly jako Pražská pětka, Kouř nebo Cesta z města, přistoupil nyní znovu k dalšímu tématu. Stala se jím komedie ze školního prostředí, pokoušející se mapovat současnou generaci studentů a studentek.
Ústředními postavami jsou Petr (Tomáš Vorel ml.) a Michal (Jiří Mádl), kteří navštěvují právě jisté gymnázium. Se studiem to ovšem nijak nepřehánějí, protože je pro ně svám obsahem vesměs silně nezajímavé. Takže se věnují svým zálibám, mezi něž patří graffiti. Malují většinou po nocích, takže přes den se chodí do školy spíše vyspat. Místní pedagogický sbor není taktéž nijak výstavní a ze všeho nejvíce přípomíná, až na jednu výjimku ,jakési karikatury, netěšící se mezi žáky přílišné autoritě. Není divu, jelikož jsou na tom učitelé s nadšením pro vzdělávání podobně jako ti, které mají učit. Většinou za ty roky už o něj dávno přišli. Proto není nouze o různé humorné střety v nichž si divák uvědomuje, jak moc si místy jsou obě strany podobné, aniž to samy tuší.
Mám-li filmu něco vytknout, pak výkon některých představitelů vedlejších rolí studentů. Svým hereckým stylem působí občas nepřesvědčivě a jejich dialogy mají strojový nádech. Hlavními tahouny je jednoznačně dvojice Vorel ml. a Mádl. Nicméně není to až tak zásadní, aby jste pomýšleli na odchod nebo se začali nudit. Po většinu doby se (věřím) budete bavit. Gympl se jeho tvůrcům povedl. Ledacos se v průběhu času mění, ale něco pořád zůstavá. Touha školou projít, když už na ní jsem, mezi ně patří.

Král Šumavy

16. října 2007 v 21:52 | Michal Jakubínský |  Film
obal
Hned na úvod chci zdůraznit , že uvedený titul nemá nic společného s cyklistickým závodem horských kol, ale že jde o klasiku filmového plátna, kterou v roce 1959 natočil legendární režisér Karel Kachyňa. Pojednává o situaci v tehdejším československém pohraničí v roce 1948, kdy byla v plném proudu uprchlická vlna, zesílená chystanými obavami z nástupu komunistů k moci. Čehož využívali převaděči neboť tzv. železná opona ještě v oné době neexistovala, takže pohyb přes hranice byl mnohem snadnější. Mimojiné i kvůli nepříliš vysokým počtům ochránců státních hranic.
Vše začíná příchodem jejich nové posily stržm. Zemana (Jiří Vala) k jednotce pod vedením por. Kota (Radovan Lukavský). Společně řeší tehdy nelehkou situaci těsně po válce, kdy leckdy byly na hranicích běžné přestřelky a situace nadále velmi nestálá. Do všeho přes jejich úsek vede tajný převaděčský kanál přes močál skrze nějž zná cestu jen Král Šumavy - bývalý německý starousedlík Kilián, známý jménem všem, nepřevádějící jen uprchlíky, ale rovněž se angažující ve prospěch západních zpravodajských služeb. Nicméně díky jeho dobré místní znalosti terénu je zdánlivě nepolapitelný, takže všichni musejí naplno zapojit všechny své síly i překonat nejrůznější potíže, aby jej dopadli. Do toho všeho vstupuje vznikající citový vztah Zemana k mladé pohledné prodavačce v Potravinách Marii Rysové (Jiřina Švorcová), mající nakonec tragické vyvrcholení při honbě za dalším převaděčem.
Vedle již zmíněných herců se tu setkáte z dalšími legendami jako Jaroslav Marvan nebo Vladimír Menšík. Filmu byla nejednou vyčítána jeho poplatnost době v níž jsou lidé odmítající tehdy nastupujcící komunistický režim líčeni záporně. Dá se na toto téma jistě polemizovat velice dlouho, ale podle mne je tento faktor zde přítomen víceméně minimální formou, projevující se třeba oslovením vedoucího funkcionáře jako soudruha. Karel Kachyňa se snažil témto věcem vyhýbat a soustředil se na samotný příběh, plném vzájemně propletených lidských osudů tak, jak se mohly kdysi odehrát. Zejména černobílé provedení filmu, spojené s atmosférou močálu zahaleného do mlhy v němž každý chybný krok znamenal cestu do záhuby, zaručuje stále jeho atraktivitu i po mnoha letech od natočení. Nemohu na závěr nezmínit, že Kilián alias Franz Nowotny byla skutečná postava, jen s poněkud šťastnějším osudem než jaký mu přichystal scénář. Nejen o jeho životě je velice hezky pojednáno zde.

Sexmise

14. října 2007 v 22:58 | Michal Jakubínský |  Film
obal
Dnes již legendární polská sci-fi komedie z roku 1983 vypráví příběh dvou mužů - dobrovolníků Makse (Jerzy Stuhr) a Alberta (Olgierd Lukaszewicz), kteří se nechali ke konci 20. století v rámci vědeckého experimentu, zmrazit. Původně pouze na 3 roky, ovšem díky neštastným okolnostem se tak stalo až o půl století později. Po probuzení zjistí, že v důsledku války vyhynula mužská populace a novému světu vládnou ženy, které se staly naprosto soběstačnými. Muži pro ně představují proto nepřátele a tato nenávist se přenese i na oba hrdiny.
Nemusím asi zdůrazňovat, že ani jeden z nich není, po obeznámení se situací, nijak nadšen a plánují proto útěk. Za stávajících podmínek by neměli valnou šanci na úspěch, protože novodobá civilizace byla soustředěna z bezpečnostních důvodů pod zemí, ale láska je přece mocná čarodějka, takže s pomocí jisté ženy se jim nakonec podaří. Měla je na povrchu v důsledku poválečné apokalypsy po čase čekat záhuba, ovšem největší překvapení přišlo teprve v závěru. Pomsta pak byla sladká :-)
Coby muž jsem si kladl v průběhu filmu nejednou otázku co by bylo doopravdy v případě, že bychom jako muži vyhynuli. Snad by se našlo pár zástupkyň něžného pohlaví, kterým bychom chyběli. Svět by byl asi o něco chudší na citových prožitcích, protože ať si kdo chce co chce říká, bez vzájemné náklonosti (ne nutně lásky) se neobejde nikdo. Občas se potřebujeme někomu svěřit s čímkoliv co nás třeba trápí, aniž by nám protějšek nutně nabídl řešení. Někdy může pomoci pouhé slovo útěchy či pohlazení po tváři. I o tom je mezi řádky Sexmise.
Ač od jejího natočení Juliuszem Machulskim (napsal také scénář) uplynulo už hodně let, zůstává stále zdrojem zábavy i poučení. Třeba jak se nevyplácí odejít od rodiny kvůli vidině peněz. Pokud shlédnete, pochopíte co mám na mysli.