Březen 2008

Minuta Ticha - Život v obrazech

23. března 2008 v 8:15 | Michal Jakubínský |  Hudba
obal
Zdejší hip-hopová produkce, která se ke mně dostala, mi kromě jednoho případu (Bow Wave) zatím nepřinesla nic zásadního, co bych si opakovaně pouštěl. Až teď se mi podařilo najít výjímku v podobě skupiny Minuta Ticha.
Od chvíle, kdy tato partička lidí z Karviné vydala svoje debutové album s přizvanými hosty, uběhlo už hodně času. Což vzhledem k obsahu vůbec nevadí. Naopak se tu snad poprvé setkávám s případem, kdy si s jej s chutí pustím znovu celé aniž bych musel, byť jen na chvíli, uvažovat o přehození na další skladby. Jednoduše řečeno - základem úspěchu je nápad. Ať si kdo chce co chce říká, stále si myslím, že živá muzika nebo alespoň nějaká vysamplovaná a následně přetavená do vlastní podoby, dokáže styly jako hip-hop velmi oživit. Často jsem z médií svědkem opačného přístupu alá 50cent, kdy jsou neustále dokola omílány umělé klávesové zvuky, postrádající často jakýkoliv hlubší nápad. V podstatě muzika, jakou může složit kdekdo, pokud má dost peněz a když si ještě k tomu na sebe navleče pár řetízků kolem krku, kalhoty s rozkrokem někde u kolen s patřičně rozmáchlými gesty rukou i nohou, je rázem na světě další "hvězda".
Proto mám radost, když najdu někoho, kdo si nezakládá na vzhledu, ale klade důraz na obsah, aniž by ve svých textech musel nutně být vulgární. Velmi často jsou na albu poznatelné inspirace jazzem, jehož potenciál ve spojení s mnoha styly, je obrovský. Soukromě mne např. spojení s hip-hopem stále překvapuje něčím novým. Podobně jako u rocku. Chcete-li si naplno užít něčeho reprezentativního ve zdejší rozvíjející se produkci, doporučuji sáhnout po tomhle. Scéna je stále ve vývinu a věřím, že nezůstane jen u jedné skupiny. Je to jako ve všem - čemukoliv kvalitnímu předchází doba omylů a hledání, aby pak na konci byl výsledekem klenot.
Seznam skladeb:
  1. Intro (DJ Fukkel)
  2. Hledám (DJ Fukkel)
  3. Cirkus
  4. Obrazy
  5. Hranice
  6. Dvě tváře
  7. Můza
  8. Skit (DJ Kika)
  9. Recepty
  10. Dobrý/špatný den
  11. Nemoc
  12. Živote!
  13. Ze srdce
  14. Potok
  15. Bolest
  16. Skit (Jeden z tisíce)
  17. Koloběh
  18. Dám ti sílu
  19. Uvnitř stále stejní
  20. Cesta
  21. Nebudu čekat na dny
  22. Dám ti sílu remix
  23. Mezi kapkami deště
  24. BONUS - Pátek 13. tého - Autobus (Minuta ticha)
  25. Outro (FAKR)
Rok vydání:
  • 2005
Vydavatel:

Balada pro banditu

19. března 2008 v 15:29 | Michal Jakubínský |  Film
obal
Nejrůznější bulvární periodika se už několik let předhánějí v nabídce cenově velmi dostupných DVD titulů, sahající od stříleček až po klasiku. Což je asi jediný moment, kdy je mám rád, protože jsem přesvědčen, že konají něco smysluplného - např. v boji proti porušování autorských práv. Rozhodně platí v případě filmového zpracování inscenace brněnského divadla Husa na provázku. Předlohou je legendární příběh o Nikolu Šuhaji loupežníkovi, který byl upraven do částečně muzikálové polohy za účasti tehdy převážně méně známých mladých herců jako Miroslav Donutil, Boleslav Polívka nebo Iva Bittová.
Kulisou se stala Andělská hora u Karlových Varů se zříceninou hradu. Za pomoci jednoduchých prostředků se v létě rozehrává příběh o touze po svobodě, lásce, zradě i zoufalství. Svým poselstvím je stále aktuální, protože lidská existence je také dnes s odstupem času postavena na touze najít své důstojné individuální místo mezi ostatními. Prostředky, které jsou k tomuto použity mohou být vnímány s různými pocity, což jim však nezabraňuje v atraktivitě pro filmový průmysl a jejich následné filmové či televizní zpracování. V případě outsiderů zejména.
Lze mít různé názory na hudební doprovod ve stylu country, stejně jako poukazovat na původní divadelní provedení. Ne každý dokáže překousnout pokus o inovativní přístup, který zde byl režisérem Vladimírem Sísem s ostatními spolupracovníky zvolen. Osobně mi nijak nevadí, naopak jsem rád, že se k něčemu podobnému přistoupilo. Beru to jako pokus mladých lidí nabídnout odlišný pohled na známé téma. Myslím, že ze snímku je cítit lehkost a příjemnou bezstarostnost s jakou byl dělán.

Čas sluhů

13. března 2008 v 11:36 | Michal Jakubínský |  Film
Existují filmy u nichž doba vzniku nehraje žádnou zásadní roli, protože svým obsahem jsou nadčasové. Témata jako zrada, chamtivost, touha po penězích a jiné, leckdy nepříliš kladné, charakterové vlastnosti provázejí lidskou společnost stále.
Rovněž u nás najdete podobné. Patří mezi ně Čas sluhů z roku 1989, natočený ještě před změnou režimu. Zachycuje příběh vysokoškolské studentky Dany (Ivana Chýlková) a zejména její pozdější proměnu z původně plaché nesmělé dívky, jejíž naivitě se ostatní spolužáci spíše smějí, v na pohled atraktivní ženu, bez ostychu manipulující s okolím, využívající mužskou část populace buď k materiálnímu zajištění, případně k uspokojení svých intimních potřeb. Nebýt tehdejší doby v níž ženy na vedoucích postech byly raritou, hodila by se do dnešní doby naprosto spolehlivě - takový muž v sukních. Kariérista, deroucí se vzhůru téměř za jakoukoliv cenu. Ale zvolila odlišnou taktiku, skrze manipulaci se svým manželem, aby se tak dostala k moci. V duchu životní poučky o mužské hlavě rodiny v níž žena je krkem jí otáčející. Kdysi to byla jediná možnost jak mohly cokoliv ovlivnit. Když nelze přímo, lze oklikou, prostřednictvím prostředníka či prostředníků. Říká se jí šedá eminence. Zůstává otevřenou i dnes.
Jak na DVD vyplyne z bonusového rozhovoru s autorkou scénáře i režisérkou Irenou Pavláskovou, předlohou jí byla skutečná postava z blízkého okolí rodiny. Takže měla do určité míry ušetřenou práci s vymýšlením příběhu, protože leckdy skutečnost předčí i tu nejbujnější fantazii. Zejména co si lidé navzájem mezi sebou dokáží vymyslet, jen aby druhému ublížili. Na typu společenského zřízení nezáleží.

Tajnosti

13. března 2008 v 7:52 | Michal Jakubínský |  Film
Každý z nás uvnitř v sobě chová věci, jejichž případná veřejná publicita v okruhu nejbližších nebo i širším by mu nebyla příjemná nebo rovnou představovala ohrožení jeho existence. Ale dusit je v sobě může někdy připomínat časovanou bombu, hrozící bezprostřední explozí. Jako v případě hlavní hrdinky Julie (velmi přesvědčivá Iva Bittová). Má zdánlivě všechno. Práci překladatelky, jíž dělá spíše kvůli zaplnění volného času než kvůli výdělku, movitého manžela, pečujícího o rodinu, pohodovou dospívající dceru. Ovšem jde o iluzi, začínající se bortit ve chvíli, kdy se rozhodne koupit si do nového domu (kam se právě společně přestěhovali) piano. Na první pohled pouze lehce výstřední přání, ovšem ani výstřednost není projevem nahodilosti bez příčinné souvislosti.
Během jednoho dne se odehraje tolik zásadního, že se až nestačí člověk divit. Od dlouho utajované oboustrané nevěry až po dosud nenarozené dítě s dilematem co s ním. Je toho hodně co musí nejen představitelka hl. role vyřešit. V manželství především platí, že co se dotýká jednoho, dotýká se všech. Leckdy stojí před situací s níž se lze dobře ztotožnit a představit si sebe sama na stejném místě. Právě v tom vidím největší klad filmu, oceněného po právu Českým lvem za rok 2007. Alice Nellis se coby režisérka ukázala v nejlepším světle. Bylo to poprvé, kdy jsem se dostal na nějaký její film. Rád se podívám na další co mi zatím unikly, stejně jako ty co mne určitě ještě čekají.