Listopad 2008

Phonetix - Fénix

29. listopadu 2008 v 11:07 | Michal Jakubínský |  Hudba
Uběhlo několik let a pražské trio Phonetix si pro své příznivce připravilo nové demo album na němž se vyskytují i remixy několika starších skladeb. Jejich tvorba se nese na vlnách retro romantismu alá tuzemští Oceán. Ve srovnání s předchozími alby je patrný posun, kdy převážně klávesový projev doplňují i kytarové motivy. Pravděpodobně největším hitem je písnička Města beze jmen s velmi přemýšlivým textem. Najdete zde i další povedené věci, jako trochu U2 inspirovaná Všechen smutek světa nebo klasicky klávesovou Na křídlech motýlů. Zejména oceňuji soulad mezi zpěvem a muzikou, který občas v tvorbě skupiny chybí. Naštěstí v případě tohoto alba je takových skladeb minimum a je vidět snaha stále se zlepšovat.
Jestli máte rádi muziku ovlivněnou 80. léty, kdy tady dominovali např. Depeche Mode nebo už zmínění Oceán, pak je tohle něco přesně pro vás. Více na www.phonetix.cz, kde si můžete stáhnout spoustu hudebního materiálu, včetně celého alba Fénix.

Seznam skladeb:
  1. Města beze jmen
  2. Časoprostor
  3. Fénix
  4. Na křídlech motýlů
  5. Hvězda
  6. Černá je noc
  7. Navždy
  8. Ty a já
  9. Až se nebe zeptá
  10. Anděl nade mnou
  11. Pár stop pod zemí
  12. Duše má se vznáší
  13. Všechen smutek světa
Rok vydání:
  • 2008

Limonádový Joe aneb...

22. listopadu 2008 v 6:13 | Michal Jakubínský |  Film
... aneb Koňská Opera. Asi těžko bych hledal někoho, kdo by neznal alespoň název téhle parodie na westerny v českém balení z roku 1964. V podání plejády českých herců se ocitáme v roce 1885 v malém zapadlém městečku Stetson City do nějž přijíždí inkognito cizinec v bílém, jehož zde nikdo předtím neviděl. Pistolník, jemuž jsou cizí obhroublé způsoby, muž vybraného chování, jemný a citlivý k ženám, jež ho za to bezmezně milují. Ano, "Je to on, mého srdce šampión." jak by řekla Květa Fialová alias představitelka Tornádo Lue. Měla pravdu. Protože onen pistolník, přezdívaný Limonádový Joe (Karel Fiala), si svou pevnou odhodlaností propagovat mezi veřejností Kolalokovu limonádu musel získat srdce diváka (a hlavně divaček) už od začátku.
Padouchy zpravidla skolil během pár okamžiků s pistolí v ruce či bez. Přsto však musel překonat nejednu překážku, když chtěl získat srdce krásné Winnifred (půvabná Olga Schoberová). protože na ni si dělal zálusk jeho největší sok. Ničema největší, Horác Badman alias Hogo Fogo (Miloš Kopecký).
Vytvořit dobrou parodii na jakýkoliv žánr dá velkou práci, ale v tomto případě se to povedlo na jedničku. Společně s mnoha hláškami, jež stihly za ta léta zlidovět včetně písniček, dostáváte skvělou porci zábavy, kterou ocenili i v zahraničí. Včetně USA, kam měl film rovněž šanci proniknout. Pokud se snad shodou náhod ještě vyskytují tací co jej neshlédli, doporučuji sjednat nápravu. Sluší se připomenout jeden z klenotů československé kinematografie.

Starman

21. listopadu 2008 v 22:43 | Michal Jakubínský |  Film
Zápletka sci-fi filmu od Johna Carpentera z roku 1984 spočívá v mimozemském kontaktu na základě zachycených informací poskytnutých lidstvem.. V roce 1977 byla vypuštěna do vesmíru sonda Voyager II, nesoucí na palubě zlatou desku na níž je zanamenána zpráva o existenci živých bytostí na planetě Zemi. Svého adresáta našla, avšak ten si svou návštěvu představoval nejspíš jinak než v podobě setřelení a následné havárie. Nicméně Starman (Jeff Bridgess) přežil a vzal na sebe kvůli snadnější adaptaci na zdejší podmínky podobu zemřelého manžela osamělé Jenny Haydenové (Karen Allenová). Zprvu jejich vzájemné setkání nevypadá optimisticky, avšak v průběhu času Jenny poznává, že má co dočinění s bytostí mající v úctě vše živé a její náhled se mění v náklonost. Bohužel tato idyla hrozí brzkým koncem z důvodu zájmu armádních kruhů o návštěvníkovy schopnosti ve snaze využít je ve vojenském sektoru.
Podobných nápadů bylo zpracováno už mnoho, tento patří mezi zdařilejší. Děj se točí většinou kolem vzájemné komunikace mezi oběma hl. hrdiny a zbytek účinkujících je odsunut na vedlejší kolej. Řekl bych, že ku prospěchu věci, protože díky tomu působí film přesvědčivěji. Kladl jsem si nejednou otázku, jak by vše probíhalo doopravdy. Co je lepší? Veřejný masový kontakt za účasti televizních kamer, nejvyšších politiků, celebrit nebo snaha o tichou nenápadnou návštěvu kdesi v ústraní, aby bylo možné poznat všední život na naší planetě a udělat si méně zkreslený názor? Těžko soudit. Všechno má své pro a proti. Jsem zvědav, jak to dopadne, až přijde čas. Jednou... snad.

Šašek a královna

16. listopadu 2008 v 13:32 | Michal Jakubínský |  Film
Film režisérky Věry Chytilové z roku 1987, natočený podle divadelní hry Bolka Polívky, pojednává ve dvou rovinách o střetu mezi dvěma lidmi z nichž každý představuje určitou společenskou vrstvu. V historické jde o vztah despotické královny (Chantal Poullain)a jejího šaška (Boleslav Polívka) - v současnosti o vztah mezi manželkou českého emigranta a místním podivínem pracujícícm coby pomocná síla na jistém hradě. Vzájemným pojítkem jsou jeho sny díky nimž se jednotlivé časové období navzájem střídají i prolínají. Divák tak dostává možnost nahlédnout do témat jako nadřazenost vs. podřízenost, láska a nenávist a podobně. Jejich finální vyústění bývá nemilosrdně spalující pro jednu či druhou stranu, kde nezáleží na době v níž se odehrává. Můžou přijít kdykoliv a stát se komukoliv. Lidé zůstávají již po staletí v zásadě stejní. Obklopeni stále lepšími technickými možnostmi, avšak ovládáni vášněmi či touhami, které mohou být jak ku prospěchu, tak přičinou destrukce.