Vítejte v KLDR

13. března 2009 v 21:19 | Michal Jakubínský |  Film

KLDR (Severní Korea) je v očích mnoha lidí spojená především s komunistickým režimem stalinistického stylu, kde veškerou moc třímá v ruce jednotlivec, povýšený sdělovacími prostředky do role jakéhosi malého Boha. Alespoň takto je zdejšími a vesměs všemi západními masmédii líčena. Proto se může nápad vydat se sem na turistický výlet, jevit jako čiré šílenství. Nicméně u nás se našla partička lidí, co využila nabídky jisté cestovní kanceláře, nabízející tuto možnost, aby se na vlastní oči přesvědčila, jak to tam vypadá. Její součástí byl malý filmový štáb s režisérkou Lindou Jablonskou, kterou si pamatuji z předchozího dokumentárního snímku Kupředu levá, kupředu pravá. Tehdy mapovala názorově odvrácená mládežnická politická uskupení, nyní se její pozornost obrátila na jednu konkrétní zemi. Aby vůbec byla cesta úspěšná, bylo nutné od začátku přistoupit na značná omezení, týkající se zejména svobody pohybu. Ke skupině byli přiděleni průvodci s nimiž bylo nutné být stále v kontaktu - možnost svévolně se vzdálit z hotelu či navázat hovor s obyčejnými Severokorejci byla zakázána. V opačném případě by trest dopadl na místní průvodce. Rovněž tak byl problém s filmařskou technikou, nicméně nakonec se podařilo vše uspokojivě vyřešit, aby mohl světlo světa spatřit tento snímek.
V krátkosti jej lze charakterizovat jako pohled turisty, co ví o svých omezeních a snaží se z minima vytěžit maximum, aniž by zavdával podnět k restrikcím. Všichni, včetně štábu vědí, že nemohou nabídnout pohled na skutečnou realitu, jen zčásti. Ostatně ani není účelem a kdokoliv by se o to pokusil, musel by nutně počítat se všemi následky z toho pro něj plynoucími.
Tato varianta byla tedy zavržena a tak je výsledek, jaký je - výletní. Jsme svědky exkurze po muzeích, knihovnách, rodišti zakladatele KLDR a jako bonus výlet do pohraniční zóny. Nicméně i tak nelze přehlédnout chudobu. Dálnice mimo velká města po nichž takřka žádná auta nejezdí, nedostavěné hotely, minimální mechanizace na polích, kde nejčastějšími nástroji jsou motyky, rýče a pár hospodářských zvířat. A nad vším bdí budovatelské obrazy či mozaiky - nebo sochy bývalého vůdce Kim Ir Sena a především jeho syna Kim Čong Ila. Na nějaké reklamní bilboardy v ulicích zapomeňte. Paradoxně jimi jsou právě ony. Vše hodně připomíná zdejší 50. léta a to jak panujícími poměry, tak i oblečením. Je to prostě jiné.
Je zajímavé sledovat psychický dopad na jednotlivé účastníky zájezdu. Dříve či později na všechny v rozdílné míře dopadá jistý pocit depresivity. Po setmění všude klid, přerušovaný vesměs jen občas autobusy MHD. Ačkoliv to přičítám mimojiné nemožnosti volně se pohybovat bez omezení. Pak by obraz jistě byl poněkud odlišnější.
Otázkou zůstává, kolik tamějších obyvatel vnímá situaci jako neuspokojivou. Zatím se zdá, že režim třímá moc pevně ve svých rukou. Zda tomu tak bude i nadále, ukáže čas. Každopádně děkuji za možnost shlédnout tento dokument. Ztrátou času rozhodně nebyl. Více na www.vitejtevkldr.cz.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama