Duben 2009

Der Baader-Meinhof Komplex

18. dubna 2009 v 5:46 | Michal Jakubínský |  Film
Německá kinematografie vykazuje podle mne v poslední době stále zajímavější produkci - např. Pád třetí říše (o posledních dnech Adolfa Hitlera) nebo Životy těch druhých (o praktikách východoněmecké tajné policie a prozření jednoho jejího horlivého člena). Jedním z temných symbolů této země byla i Frakce Rudé Armády (RAF). Tato tři písmena se stala po zhruba 20 let symbolem strachu, ale i sympatií. V dnešní době s odstupem času se něco takového zdá naivní či zvrácené, avšak tehdy na konci 60. let 20. století hýbal mladou generací mohutný odpor ke společenským autoritám. Především válka ve Vietnamu byla, díky zveřejňovaným drastickým záběrům utrpení civilistů, vnímána velmi negativně a celým světem probíhaly mnohé demonstrace, často končící násilnými pouličními střety s policií. Tehdy se zrodila myšlenka vystupňování odporu vůči vládním kruhům, protože jeho stávající úroveň byla shledána nedostačující.
Kolem Hanse Baadera a původně novinářky Ulrike Meinhofové vznikla nepočetná skupinka, která přešla ke stylu městské gerilové války, netajících se obdivem k levici, reprezentovanou v cizině lidmi jako Fidel Castro nebo Ho-Či- Min. Ze začátku šlo o odpalování náloží v obchodních domech, později k bombovým útokům proti americkým vojenským objektům v Německu a vraždám představitelů státní moci - policistů, soudců, stáních zástupců. Vzhledem ke slabému utajení, byli postupem času pozatýkáni a umístěni do věznice Stammheim, kde z bezpečnostních důvodů probíhal i soudní proces.
Snímek se zabývá zejména tzv. první generací RAF někdy do roku 1977, jejímiž reprezentanty byla zmíněná dvojice. Zpočátku měla sympatie části mladých, avšak později došlo s přibývajícími oběťmi k částečnému vystřízlivění. Někomu všechno co tady uvidí, může připadat jako jistá obhajoba terorismu. Nicméně k pochopení podstaty jejich uvažování v tehdejší době je nezbytné naladit se na patřičnou "vlnu". Deziluze z médii, vydávajících USA jako vzor demokracie a lepšího světa, vyvolávala místy až fanatickou nenávist. A zoufalost (pocit, že nemohu nic zásadnějšího změnit) budí zoufalé činy. Ve vší nahotě se ukazuje jako zcestná nejen vize RAF o ozbrojeném odporu jako cestě k lepšímu světu, ale rovněž potlačení jejich aktivit pouze za pomoci represe, protože za každého zabitého člena se brzy najdou další nástupci s touhou po pomstě. Svět není černobílý a zapálený idealismus na obou stranách či obecně, bývá velmi špatným rádcem.
Ač nechci obhajovat tehdejší terorismus, dnes už vícero zasvěcenců do této problematiky hovoří o tzv. teroristech starého typu, pro něž byla patrná snaha vyhnout se ztrátám nezúčastněných osob, co nebyli předmětem jejich zájmu - na rozdíl od organizací typu Al-Kajda, vyznávajících strategii maximálního počtu mrtvých bez rozdílu. Což nijak nesnižuje jejich společenskou nebezpečnost, jde o konstatování faktu.
Film je velmi zajímavou sondou do lidské psychiky a pochodů jí rozhýbávající. Nenávist může být za jistých podmínek silným hnacím motorem. Silným, avšak v dlouhodobějším kontextu nic neřešícím.

Gomorra

17. dubna 2009 v 22:17 | Michal Jakubínský |  Film
Název filmu nemá nic společného s jedním z biblických měst, postižených katastrofou, nicméně je zde jistá podobnost, týkající se společenského rozkladu. Odehrává se v současnosti, natočen podle románové předlohy Roberta Saviana a hlavním tématem je italská mafie ve městě Neapol a okolí - známá pod přezdívkou Camorra. Vliv této organizace zasahuje do takřka všech oblastí společenského života lidí zde žijících. Není mnoho možností, jak jí uniknout. Heslo: "Buď jsi s námi nebo proti nám." tady nabývá hrozivých rozměrů. Obyvatelé města se o tom přesvědčují denně.
V několika minipříbězích je názorně ukázáno, jak mocná Camorra je.
Pokud máte z amerických gansterek alá Kmotr, Neúplatní a jiných představu o gangsterech jako svalnatých mužích v oblecích co pečlivě dbají o svůj vzhled, pak budet nejspíš zklamáni. Realita je zcela jiná. Mafiáni mohou (a také vypadají) často zcela obyčejně. Tlustí, upocení, oblečení jako nějací sociálové nemající moc hluboko do kapsy. Stačí však pár okamžiků, aby vytáhli zpoza pasu pistoli či schovaný samopal a rázem nemilosrdně vyřídí každého o kom si myslí, že pro ně je nějak nebezpečný. To je odvrácenější tvář, ale jen ta k získání respektu nestačí. "Odměnou" je ochrana lidí v daném teritoriu před vetřelci a legalizace špinavých peněz formou různých heren, barů nebo jiných legálních obchodních aktivit. Takový stát ve státě. Současná mafie nemá zájem vstupovat do otevřeného konfliktu s oficiálními strukturami a tak se realizuje ve skrytu. Díky dokonalé znalosti prostředí řeší sama aktuální problémy a násilí používá až jako poslední formu řešení sporů.
Publicita ve sdělovacích prostřecích o detailech jejího fungování je přirozeně nežádoucí. P. Saviano se o tom po vydání románu přesvědčil na vlastní kůži, když byl po několika výhrůžkách nucen požádat o policejní ochranu s nejistými vyhlídkami do budoucna. Přesto zůstává potěšujícím konstatovat, že ani film nezůstal nijak pozadu ve své přitažlivosti pro diváka.

James Ruskin - Into Submission

8. dubna 2009 v 10:19 | Michal Jakubínský |  Hudba
Další veličinou v technu je rovněž britský rodák James Ruskin. Výrazněji na sebe upozornil již v polovině 90. let vydáním alba Point 2, které dodnes zůstává s jeho jménem neodmyslitelně spjato. K dnešní recenzi jsem si ale vybral novější Into Submission z roku 2001. Pro autora je typická valivá základní basová linka, dodávající na hutnosti, podobnou rozjeté vlakové soupravě. Na ní se nalepuje vše další a domníváte-li se, že to nemůže být pestré, mýlíte se. Ne nadarmo je James považován i mimo Británii za mimořádného hudebníka a také DJe.
Mám-li být konkrétní, pak rád doporučím např. skladbu Paranoia, případně Dilemma, zastupující rozjetější podobu alba. Nejsou zde ovšem jen ony, najdete zde i jejich klidné protipóly (In The Shadows, The Next Broadcast). Není umění složit několik dobrých, avšak po pár posleších vzájemně si podobných, skladeb a myslet si, že to k úspěchu CD stačí. Důležité je nabídnout zajímavý celek, poskládaný tak, aby se k němu posluchač rád vracel. Což je přesně tento případ.
Pokud si myslíte, že techno je jen stupidní shluk bicích o značné rychlosti, pak vězte, že mohou existovat výjímky, kterým se bohužel nedostává širší pozornosti, jíž si zaslouží.

Seznam skladeb:

  1. Confession
  2. Set Up
  3. Against Your Will
  4. Paranoia
  5. In The Shadows
  6. Is It Really Me?
  7. Escape Or Die
  8. Dilemma
  9. What Remains
  10. The Next Broadcast
Rok vydání:

  • 2001
Vydavatel:
  • Tresor Records