Červen 2009

Mr.Oizo - Flat Beat

17. června 2009 v 6:04 | Michal Jakubínský |  Hudba
Tématicky mám svůj blog hozen i do dávné či méně dávné historie. V hudební oblasti do ní na poli klubové elektroniky patří i počin Quentina Dupieuxe, nazvaný Flat Beat. proslulým se stalo umělecké jméno Mr. Oizo, pod nímž svou skladbu složil a která se stala velikým hitem. Určovat do jakého stylu patří, je dle mého dost obtížné. Stručně řečeno:"Je to úlet." Snad nejlepší na posouzení bude odkaz. Maxisingl, který mám k dispozici, obsahuje i další věci z tehdy vydaného alba, avšak domnívám se, že výrazně pokulhávají za titulní věcí, která byla prostě nedostižná. Zejména ve videoklipu použiťý žlutý maňásek nemá se svým zjevem i pohyby chybu:-) Výborně se hodí.


Seznam skladeb:
  1. Flat Beat
  2. Monday Massacre
  3. Sick Dog try to Speak
  4. Flat Beat (Radio Edit)
Rok vydání:
  • 1999
Vydavatel:
  • F Communications

Knoflíkáři

7. června 2009 v 19:00 | Michal Jakubínský |  Film
Knoflíkáři (pod režisérskou i scénáristickou taktovkou Petra Zelenky) jsou sice již z roku 1997, ale nedomnívám se, že by bylo na škodu je znovu připomenout. Naopak jde o kvalitní film, složený celkem ze šesti povídek, jejichž témata jsou stále aktuální. Jsou mezi sebou skrze jednotlivé aktéry navzájem volně pospojovány a nabízejí různé pohledy na určité události. Občas se zasmějete, jindy naopak zvážníte - podle situace. Lidé bývají odlišní nejen svým vzhledem nebo např. povahou, ale také charakterem, kdy se v jednom okamžikou mohou zcela zpronevěřit svým ideálům, odhodit pomyslnou masku, aby se projevili jací doopravdy jsou. Případně utápět své nikdy nenaplněné tužby formou zloby vůči tomu, kdo je způsobil nebo hledáním nějaké zvláštní "libůstky", sloužící jako relaxace. V tomto směru mi utkvěla v paměti povídka Pitomci, kde vysloužilý železničář lehne do kolejiště a stane se po čase přeborníkem v plivání na osmičku na identifikační číselné tabuli projíždějící lokomotivy.
Nevím, kde všude sbíral p. Zelenka inspiraci ke scénáři, ale myslím, že život je nepřebernou studnicí nápadů v němž je možné cokoliv. Snad právě proto Knoflíkáři pořád tolik pobaví.

Gran Torino

6. června 2009 v 12:26 | Michal Jakubínský |  Film
Walter Kowalski (Clint Eastwood)
je válečný veterán z korejské války, žijící v rodiném domku kdesi na okraji města. Je typem patriota, hrdého na svou zemi, který si z z Koreje přinesl nevraživost vůči Asiatům. Časy se však mění a mění se i skladba jeho nejbližších sousedů, jimiž se stávají většinou právě Asiaté. Waltr k nim nemá příliš vřelý vztah, avšak začíná se měnit k lepšímu v momentě, kdy mu rodina sousedů přivede svého syna Thaa, aby si u něj odpracoval (a tak odčinil) svůj neúspěšný pokus o kráděž Waltrovy chlouby - sporťáku z roku 1972, Gran Torino. Mezi oběma se vyvine vztah připomínající otce se synem, kde neprůbojnému tichému Thaovi předává životní zkušenosti, aby i on dokázal najít smysluplné uplatnění v životě.
Začíná poznávat, že ne všichni jsou úskoční či obecně tací, jaké je poznal za války. Postupně se se sousedy spřátelí a ve finále neváhá pro jejich záchranu obětovat to nejcennější, co má, aby je ochránil před útoky místního gangu. O co konkrétně jde, neprozradím. Omezím se jen na konstatování, že jde o další velmi podařený snímek v režii Clinta Eastwooda, kde najdete odlesk jeho předchozích filmových rolí typu Drsný Harry nebo nejrůznějších westernových hrdinů, jakých si zahrál bezpočet. Věk se sice zastavit nedá, ale když i zde vezme do ruky pušku a nahodí vážnou tvář, jako by se vrátil znovu o mnoho let zpět - drsňák s nímž není radno žertovat. Kulisy jsou jiné, dané měnící se dobou, avšak zdravý základ zůstává. Tak jak jsme o tohoto herce zvyklí.