Červenec 2009

Prokletí zlata

31. července 2009 v 18:57 | Michal Jakubínský |  Pozvánky
Zlato - fenomén pro nějž se v křesťanské civilizaci nejednou vedly krvavé války, kvůli němuž se podnikaly odvážné výpravy do neznámých krajin. Přesně jako v případě objevení Ameriky v 15. a zejména v první polovině 16. století, kdy španělský dobyvatel a dobrodruh Francesco Pizaro postupně dobyl mocnou říši Inků. Využil tehdy probíhající občanské války a legendy o příchodu zástupců boha Virakoči (jež měli přijít od moře a mít světlou pleť), aby získal především jejich zásoby zlata ve formě uměleckých předmětů. Tento cíl splnil a incká civilizace se během několika desítek let zcela zhroutila.
Avšak ani Španělům získané zlato příliš štěstí nepřineslo. Pominu-li, že se zdaleka nedostali ke všem zásobám žlutého kovu, pak mnoho lodí se během cesty zpět do Evropy stalo obětí bouří či bylo přepadeno piráty. A pokud přeci jen dorazilo k cíli, bylo použito k vedení dalších válek či jiných rozmařilostí. Pro Inky mělo duchovní hodnotu, vyhrazenou pouze těm nejbohatším, nikoliv materiálním prostředkem. Neznali totiž peníze. Což byla nesporná výhoda.
Výstava na Pražském hradě (viz bližší info na adrese: www.zlatoinku.cz) nabízí až do 31. 10. 2009 pohled na umění jihoamerických zlatníků, které umožňuje udělat si obrázek o vyspělosti tehdejší civilizace. Velká škoda, že se jí dostalo takového nepěkného osudu. Bohužel, to se někdy stává.

Hranice ovládání

27. července 2009 v 19:55 | Michal Jakubínský |  Film
Když řeknu před filmovým fanouškem jméno Jim Jarmusch, pravděpodobně leckterý zpozorní. Sám se počítám mezi ně neboť si od něj pamatuji výborný, černobílé natočený, western Mrtvý muž. V momentě, kdy jsem se dozvěděl o jeho novém filmu, jsem příliš dlouho neváhal a do kina zašel. Téma bylo zajímavé - cesta nájemného vraha na místo akce kdesi ve Španělsku (bez znalosti jazyka), kde nebylo dlouho známo, koho má zabít. Což nebývá časté.
Kdo netrpělivě čeká na odhalení cíle, musí si doopravdy počkat, protože nejde o akci v pravém slova smyslu v níž teče spousta krve. Jarmusch divákovi nabízí jako hlavní nosný pilíř samotnou cestu, plnou setkání se spojkami, aby se zabránilo možnému předčasnému prozrazení akce i vrahovi totožnosti. Nic není ponecháno náhodě, profesionalita především, kde není čas na zbytečné řeči (moc toho skutečně nenamluvil) nebo na rozptylování - byť je nabízeno v podobě pohledné milování chtivé slečny.
Proto jsem byl do poslední chvíle napnut, zda se vůbec podaří akci dotáhnout do konce a s jakým úspěchem. Děj se vleče pomalu, avšak vůbec to nevadí. Naopak napětí roste každým okamžikem.
Nakonec na výsledku až tolik nezáleží, důležitá je právě ona cesta k cíli. Když na ní selžete, cokoliv podceníte, jste v háji.
Jednou větou další podařený kousek pana režiséra .

Bronson

27. července 2009 v 16:47 | Michal Jakubínský |  Film
Film, natočený podle skutečného příběhu britského trestance, označovaný jako Mechanický pomeranč 21.století, nabízí, podobně jako slavný snímek legendárního režiséra Stanley Kubrika, pohled na člověka pro něž se násilí stalo běžným způsobem řešení problémů. Michael Peterson byl vcelku obyčejným dítětěm, které vyrůstalo ve spořádaných rodiných poměrech, avšak pouze do okamžiku, kdy spáchal jednu nevydařenou loupež. Za což dostal 7 let vězení a to byl začátek jeho příběhu.
Jiným se ve vězení nelíbilo, ale Michael se tady vyloženě "našel". Pro ránu nechodil nikdy příliš daleko, za což dostával stále další roky navíc. Až nakonec přeci jen vylezl ven, aby zde zkusil štěstí v nelegálních zápasech - již pod pseudonymem Bronson. Ani tady však nevydržel dlouho a nakonec ho nešťastná láska znovu přivedla za mříže.
Mám-li film celkově charakterizovat, pak musím smeknout před výkonem hlavního představitele. Tom Hardy se do své role doslova vžil a strhává na sebe veškerou pozornost. Je ďábelský, směšný, odpodivý... podle potřeby. Bohužel mírnou slabinou je scénář, díky němuž působí snímek místy prázdným dojmem. Ani já se ke konci neubránil občasnému unuděnému zívnutí. Možná toho násilí bylo až příliš nebo by neuškodilo zvýraznit nějakou postavu, aby mohla být důstojným protihráčem hl. hrdiny. Všichni zůstávají hluboko v jeho stínu a on sám na všechno prostě nemůže stačit.
Myslím si, že srovnání s Mechanickým pomerančem je proto poněkud nadsazené. Nicolas Winding Refn přeci jen není Kubrick - alespoň zatím. Přesto se vyplatí shlédnout.

P.S. Skutečný trestanec Bronson strávil ve vezení zatím 34 let. Datum jeho propuštění nebylo zatím stanoveno. Ovšem už za svého života se stal legendou.

Architekt odpadu (Garbage Warrior)

11. července 2009 v 5:34 | Michal Jakubínský |  Film
Britský dokument sleduje po dobu tří let nelehký boj amerického architekta Michaela Reynoldse s úřady v jeho rodné zemi, které bohužel neměly příliš pochopení pro jeho pojetí stavby domů za použití odpadních materiálů (např. gumové pneumatiky, plastové či skleněné lahve) v nichž hlavní myšlenkou byla maximální schopnost samoprodukce energií, aby k domům nebylo nutné natahovat dlouhé a drahé inženýrské sítě. Když pobýval v Asii na Andamanských ostrovech, zasažených v roce 2004 ničivou vlnou tsunami, vyvolával jeho projekt bydlení mezi místními ohromné nadšení, protože jim zejména umožnil shromaždovat dešťovou vodu k pití, aniž by museli spoléhat na systém studní, jež byl vzedmutým mořem zasolen. Samozřejmě i Michael s kolektivem spolupracovníků se v průběhu 30 let učili z chyb, nicméně většina zákazníků byla spokojena. Nakonec se vlivem problémů s úřední mocí rozhodl přejít do protiútoku a navrhnout zákon, umožňující vznik jakýchci zkušebních zón pro stavbu těchto domů, kde by se dalo experimentovat do budoucna s různými dalšími materiály. Právě zde se ukazuje o jak náročnou snahu šlo. Bylo to dlouhé, avšak přeci jen vítězné tažení. Nové věci se nerodí snadno, ale když máte výdrž, schopnost kompromisu a štěstí na správné lidi, můžete něčeho pozitivního dosáhnout.Však také pan architekt na obrázku vypadá jako ztělesnění všech těchto hodnot:-)
TOPlist

Milk

6. července 2009 v 11:54 | Michal Jakubínský |  Film
Harvey Milk (Sean Penn)
vedl v New Yorku na začátku 70. let zdánlivě všední život a takřka nikdo nevěděl, že jej doopravdy trápí jedna věc - problém s jeho homosexuální orientací, jíž byl nucen skrývat, aby neměl problémy. Rozhodl se proto se svým přítelem pro odchod do San Francisca, kde (jak doufal), najde lepší podmínky pro život. V okrsku Castro založil obchod s fotoaparáty a postupem času se stal místem, kde se shromažďovali i ostatní gayové. Brzy si uvědomil, že nestačí jen poskytovat azyl, ale je nutné dát světu vědět, že existuje problém diskriminace homosexuálů a tak přijal rozhodnutí vstoupit do politiky. na několikátý pokus se to nakonec podařilo. Byl zvolen v San Franciscu do městké rady a podařilo se mu prosadit vyhlášku zakazující tuto diskriminaci. Stejně jako zviditelnit daný problém po celých USA. Za svou odvahu však posléze zaplatil nejvyšší cenu, kdy jej společně se starostou města zatřelil jeho politický protivník v zastupitelstvu.
Film byl několikrát nominován an Oscara a řekl bych že právem, protože máme před sebou uvěřitelný obraz člověka, ochotného podstoupit nemalé úsilí pro dobrou věc. Ani dnes není mnoho takových, spousta lidí raději sklopí hlavu nebo jen potají mluví, než aby něco konkrétního udělala. Proto je potřeba si podobných vážit.