Prosinec 2009

DJ Alles - Dance Session 0 (promo set)

27. prosince 2009 v 10:16 | Michal Jakubínský |  Hudba
DJ Alles
Alles neboli Aleš Kohout pochází z Plzeňského kraje a coby DJ i majitel hudební agentury je už aktivní velmi dlouhou dobu. Prošel si skoro vším, aby nyní zakotvil v klubových disco vodách a dopracoval se k prvnímu promo mixu, který nyní aktuálně namíchal i vydal v podobě CD. Nese se v duchu pohody na jakou se můžete těšit když si chcete odpočinout či se obecně uvolnit. Lze jej doporučit jak na párty tak na jízdu autem. Ideální na léto a pokud náhodou není, nezoufejte, protože s tímhle si jeho atmosféru můžete lehce navodit.
Musím ocenit hudební pestrost co byla i autorových záměrem, aby nedošlo po určité době k pocitu přesycení. Takže postupem času kloužeme mezi různými styly, ale stále všechno drží dobře pohromadě. Proto velká pochvala za tento počin.

Ucho

27. prosince 2009 v 9:53 | Michal Jakubínský |  Film

Ucho bývá označován jako nejlepší film Karla Kachyni v rámci jeho tvorby z 60. let. Podle scénáře Jana Procházky natočil drama manželské dvojice z vysokých mocenských kruhů, která si během jediné noci stihne bez servítků probrat od základu společný život v domění, že jsou záměrně odposloucháváni, aby posléze přišlo odstavení od moci, protože společenské klima bylo charakteristické nedůvěrou mezi nejvyššími komunistickými špičkami v nichž nebyla nouze o čistky mezi stranickými kádry - proto ona obava. Nebyla nijak neodůvodněná, protože elektronický odposlech byl v té době běžnou praktikou a vědělo se o tom. "Ucha" byla skoro všude.
Pro inspiraci nemuseli autoři chodit nijak daleko. Šlo o reakci na tehdy probíhající tzv. normalizaci po potlačení Pražského jara a následné vojenské intervenci SSSR s dalšími státy socialistického bloku. Bylo s podivem, že se vůbec podařilo Ucho dotočit, ale podařilo se. Avšak to bylo na dlouhých 20 let vše neboť ihned poté následoval zákaz jakékoliv veřejné produkce a stal se z něj další přírůstek v kategorii trezorových filmů. Plné satisfakce se dočkal až v roce 1990, kdy slavil úspěchy i v zahraničí. Jak vzpomínal představitel hlavní mužské role Radoslav Brzobohatý, bylo pikantní, že na Západě si lidé Ucha cenili pro jeho nadčasovost, protože podobné praktiky bývají občas běžné i v demokratických zemích. Určité věci se zkrátka nemění.

Prorok

13. prosince 2009 v 16:19 | Michal Jakubínský |  Film
Malik El-Djebena (Tahar Rahim)
je devatenáctiletý arabský mladík, vyrůstající v dětském domově, který se právě ocitl ve vězení. Neumí číst ani psát s vidina šesti let strávených mezi dospělými trestanci, organizovanými v různých ganzích, není příliš optimistická. Naštěstí pro něj s ním má jisté plány šéf korsického gangu Caesar, který vládne celé věznici včetně bachařů.
Pod jeho ochranou se Malik rychle učí přivyknout vězeňské ralitě a zároveň postupně rozjíždí řadu kšeftů jak uvnitř, tak vně věznice, využívajíc legální možnosti obdržet propustku na stanovenou dobu. Postupem času postupuje v hierarchii stále výš, až jednoho dne dosáhne maxima, kdy díky své inteligenci dokáže spolupracovat s mnoha zdánlivě znepřátelenými skupinami, aby ve finále před propuštěním dal svému učiteli pocítit, že jej již nepotřebuje.
Život ve vězení není nic hezkého, zvláště pak pro mladého nezkušeného kluka, jakým Malik na začátku byl. Pokud se nepřidáte k nějaké skupině, je jen otázkou času, kdy budete muset. Jinak jste odepsaný, každý si na vás "smlsne" a zastání u nikoho nenajdete. Na pomoc dozorců nelze vždy spoléhat, buď proto, že se ne o všem dozví a nebo jdou gangům na ruku a za různé protislužby jim ponechávají do jisté míry volné pole působnosti, aby si tak ušetřili práci s udržováním pořádku. Na druhou stranu je vězení škola života po níž si ujasníte životní priority. Ať už v dobrém či ve zlém.
Prorok mohl být o trochu kratší (150 minut není zrovna málo), některé pasáže jsou poněkud nadbytečně dlouhé. Na druhou stranu to však jde bez větších potíží vydržet.

Kočár do Vídně

13. prosince 2009 v 12:18 | Michal Jakubínský |  Film
Blíží se konec 2.světové války a venkovské ženě Kristě (Iva Janžurová) zabili okupanti manžela. Oběsili jej pro výstrahu kvůli krádeži pytlů s cementem. O něco později zaklepou na vrata jejího domu dva rakouští vojáci (jeden z nich je vážně zraněn) a nařídili jí, aby zapřáhla koně k vozu a vyrazili směrem k rakouským hranicícm. Společníkem je jim pouze les a ticho, přerušované občas výstřely kdesi v dáli. Ač Krista nemá důvod mít vojáky v oblibě a plánuje pomstu, vzplane mezi ní a mladinkým Hansem (Jaromír Hanzlík) postupem času milostné pouto, které bohužel nemá šanci obstát u ostatních lidí, reprezentovaných ve filmu skupinou partyzánů. Právě díky jejich zobrazení byl Kočár do Vídně nedlouho po svém natočení v roce 1966 zařazen do kategorie tzv. trezorových filmů, jež se nesměly promítat a dočkal se satisfakce až po roce 1989. Tehdejší režim úspěšně pěstoval u veřejnosti představu, že všichni partyzáni byli chrabří a měli samé kladné vlastnosti. Bohužel z historie jsou zaznamenány případy, kdy tomu tak nebylo. Na což se nehodilo příliš poukazovat a proto ony zmíněné problémy. I bez toho jde o dobře natočený snímek režiséra Karla Kachyni, zachycující v omezeném okruhu několika málo lidí emoce a city, jež tak vynikají s o to větší intenzitou. Pro oba hlavní představitele to byla jedna z prvních velkých rolí v jejich pozdější úspěšné herecké kariéře.